[85r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesmrt jíti.“ L22,34 A on vece: „Pravím tobě, Petře, nezazpieváť dnes kohút, až třikrát zapříš, že mne neznáš.“ I vece jim: L22,35 „Kdyžť sem vás posielal bez pytlíka a bez mošny a bez obuví, i zdali ste měli v čem nedostatek?“ L22,36 A oni vecechu: „V ničemž.“ Tehdy vece jim: „Ale nynie již, kto má pytlík, vezmiž také i mošnu, a kto nemá, prodaj sukni svú a kup sobě meč. L22,37 Neboť pravím vám, že ještě to, co jest psáno, musí se naplniti na mně: A že s nepravými počten jest. Neb zajisté ty věci, kteréž jsú o mně, konec mají.“ L22,38 Tehdy oni vecechu: „Pane, aj, dva meče teď.“ A on řekl jim: „Dostiť jest.“
L22,39 A vyšed podlé obyčeje bral se na huoru Olivetskú. A šli sú za ním i učedlníci. L22,40 A když přišel na miesto, vece jim: „Modlte se, abyšte nevešli v pokušenie.“ L22,41 A sám vzdálil se od nich, jako by mohl kamenem lučiti. A poklek na kolena, modlil se [b]označení sloupcejest L22,42 a řka: „Otče, chceš li, přenes kalich tento ote mne, ale však ne má vuole, ale tvá buď.“ L22,43 I ukázal se jemu anděl z nebe posiluje ho. A když jest omdlel, déle se jest modlil. L22,44 I učiněn jest pot jeho jako kruopě krve, tekúcie na zemi. L22,45 A když jest vstal od modlitby a přišel k učedlníkuom svým, nalezl je, ani spie pro zámutek. L22,46 I vece jim: „Co spíte? Vstaňte a[372]a] navíc oproti lat., + et var. modlte se, abyšte nevešli v pokušenie.“
L22,47 A když on ještě mluvieše, aj, zástup a ten, ješto slul Jidáš, jeden ze dvanádcti, šel před nimi i přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. L22,48 A Ježíš vece jemu: „Jidáši, políbením syna člověka zrazuješ?“ L22,49 A vidúce ti, jenž byli při něm, co bieše budúcieho, řekli sú[373]sú] + ei lat., nemá var.: „Pane, budeme li bíti mečem?“ L22,50 I udeřil jeden z nich služebníka kniežete kněžského a uťal ucho jeho pravé. L22,51 A odpověděv Ježíš, vece: „Nechtež až potudto.“ A když se dotekl ucha jeho,
