[84v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekrálovství božiem.“ L22,17 A vzem kalich, dieky činil a řekl jest: „Vezmětež a rozděltež mezi sebú. L22,18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu tohoto [361] tohoto] navíc oproti lat., + huius var. vinného kořene, až královstvie božie přijde.“
L22,19 A vzem chléb, dieky jest činil a lámal a dal učedlníkóm svým [362] učedlníkóm svým] eis lat. a řka: „Toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude [363] zrazeno bude] datur lat., tradetur var. , to čiňte na mé spolupamatovánie.“ L22,20 Takež i kalich, když jest odvečeřal, řka: „Tentoť jest kalich nové svědectvie v mé krvi, kteráž za vás vylita bude. L22,21 Ale však aj, ruka toho, jenž mě zradí, se mnúť jest na stole. L22,22 A zajisté syn člověka jde podlé toho, jakož jest uloženo o něm [364] o něm] navíc oproti lat., + de eo var. , ale však běda člověku tomu, skrze něhož zrazen bude.“ L22,23 A oni počali ptáti mezi sebú, kto by z nich byl, ješto by to měl učiniti.
L22,24 I stal se jest [365] jest] + et lat., nemá var. svár mezi nimi, kto by z nich zdál se býti větší. L22,25 I vece jim Ježíš [366] Ježíš] navíc oproti lat. : „Králové pohanští panují nad svými [367] nad svými] eorum lat. , [b]označení sloupcea kteříž moc mají nad nimi, dobrodience slovú. L22,26 Ale vy ne tak, ale ktožť větší jest mezi vámi, budiž jako menší, a ktožť jest předchódce, budiž [368] budiž] navíc oproti lat., + fiat var. jako služebník. L22,27 Nebo kto větší jest: ten li, ješto sedí, čili ten, ješto slúží? Však ten, ješto sedí. Ale já mezi vámi jsem jako ten, ješto slúží, L22,28 a vy jste, ješto ste zuostali se mnú v mém pokušení. L22,29 A jáť vám zpósobuji, jakož mi jest zpósobil otec muoj, královstvie, L22,30 abyšte jedli a pili za stolem mým v království mém a abyšte seděli na dvanádcti [369] dvanádcti] navíc oproti lat., + duodecim var. stoliciech, súdiece dvanádctero pokolenie israhelské.“
L22,31 I vece pán Šimonovi: „Šimone [370] Šimonovi: „Šimone] Simon Simon lat., Simoni Simon var. , aj, ďábelť jest vyprosil, aby vás třiebil jako pšenici. L22,32 Ale jáť sem prosil za tě, aby nezhynula viera tvá, a ty někdy obrátě se, potvrzujž bratří svých.“ L22,33 Kterýžto vece jemu: „Pane, hotov jsem s tebú [371] tebú] + et lat. do žaláře i na
