[76v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcehoden slúti syn tvój. L15,22 I vece otec k služebníkóm svým: Rychle přineste rúcho prvnie a oblecte jej a dajte prsten na ruku jeho a obuv na nohy jeho L15,23 a přiveďte tele tučné a zabíte i budeme jiesti a hodovati, L15,24 neb tento syn mój byl umřel, a ožil jest, zahynul byl, a nalezen jest. I počali sú hodovati. L15,25 A syn jeho starší byl jest na poli. A když pošel a přibližoval se k domu, uslyšal hudbu a pišťbu. L15,26 I povolal jednoho z služebníkóv a otázal ho[256]ho] navíc oproti lat., co by to bylo. L15,27 A on vece jemu: Bratr tvój přišel i zabil jest otec tvój tele tučné, protože jest ho zdráva přijal. L15,28 I rozhněval se jest a nechtěl tam[257]tam] navíc oproti lat. vjíti. Tehdy otec jeho vyšed, poče ho prositi. L15,29 A on[258]on] + respondens lat. řekl otci svému: Aj, toliko let slúžím tobě a nikdy sem přikázanie tvého nepřestúpil, a nikdy si mi nedal kozelce, abych s přáteli svými hodoval. L15,30 Ale když syn tvój tento při[b]označení sloupcešel, ješto prožral statek svój s nevěstkami, zabil si jemu tele tučné. L15,31 A on vece jemu: Synu, ty vždycky se mnú jsi a všecky věci mé tvé jsú. L15,32 Ale hodovati a radovati se musil sem, nebo bratr tvój tento byl umřel, a ožil jest, byl zahynul, a nalezen jest.“
XVI.
L16,1 A pravieše i k učedlníkóm svým: „Člověk jeden byl bohatý, jenž měl vladaře, a ten obžalován jest před ním, jako by rozptyloval zbožie jeho. L16,2 I povolal jest ho a řekl jemu: Co to slyším o tobě? Vydaj počet z vladařstvie svého, nebo již nebudeš moci vládnúti. L16,3 I řekl jest vladař sám v sobě: Co učiním, že pán mój odjímá ote mne vladařstvie? Kopati nemohu, žebrati se stydím. L16,4 Viem, co učiním, aby když budu zbaven vladařstvie, přijali mě do domóv svých. L16,5 Protož svolav všecky dlužníky pána svého, vece prvniemu:
