[76r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevám, že tak bude radost v nebi nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím viece[251]viece] navíc oproti lat. než nad devadesáti devieti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokánie.“
L15,8 „Anebo která žena, majíci deset potáčóv zlatých, ztratí li potáč jeden, však zažže svieci a zpřemietá ty věci, které v domu jsú, a hledá pilně, dokudž nenalezne? L15,9 A když nalezne, svolá přietelkyně a súsedy řkúci: Spoluradujte se se mnú, nebť sem nalezla potáč zlatý, který sem byla ztratila. L15,10 Takť, pravím vám, radost bude andělóm božím nad jedniem hřiešníkem, kterýž pokánie činí.“
L15,11 I vece: „Člověk jeden měl dva syny. L15,12 I vece mladší[252]mladší] + ex illis lat. otci: Otče, daj mi diel statku, kterýž na mě slušie. I rozdělil jest jima statek. L15,13 A po nemnohých dnech shromaždiv všecky věci mladší syn, bral se jest do daleké vlasti a tu jest rozmrhal sta[b]označení sloupcetek svój, živ jsa smilně. L15,14 A když jest utratil všecko, stal se jest hlad veliký v krajině té a on poče núzi trpěti. L15,15 I odšel jest a přídržal se jednoho měštěnína vlasti té. I poslal jest jej do vsi své, aby pásl svině. L15,16 I žádal jest naplniti břicho své mlátem, kteréž jedly svině, a žádný jemu nedával. L15,17 A navrátiv se sám k sobě, i vece: Co pacholkóv v domu otce mého mají hojnost chleba, a já tuto hladem mru! L15,18 Vstanu a pójdu k otci mému a diem jemu: Otče, shřešilť sem proti nebi i proti tobě L15,19 a[253]a] navíc oproti lat., + et var. jižť nejsem hoden slúti syn tvój, ale[254]ale] navíc oproti lat. učiň mě jako jednoho z pacholkóv svých. L15,20 A vstav i bral se jest k otci svému. A když ještě daleko byl, uzřel jej otec jeho a milosrdenstvím hnut jest i přiběh padl jest na šíji jeho a políbil jest jej. L15,21 I řekl jest jemu syn: Otče, shřešilť sem proti nebi i proti tobě a[255]a] navíc oproti lat., + et var. jižť nejsem
