In iure oratores sunt hominum voratorescizojazyčný text
Každý se vystříhej toho,
by nepotřeboval mnoho
práv světských s jeho řečníky,
škodlivými nájemníky.
Neb nouze řečníky rodí
a z toho se lháři plodí.
Mnohý jsouce řemeslníkem,
krejčím, ševcem, kožišníkem,
hlediž, a on juž řečníkem.
Těžko rukama dělati,
lehčeji hubou hejbati.
Nechce se k řemeslu znáti,
rači bude z peněz lháti.
Mezi lidmi vády tropí
a v tom někoho poškopí,
jsou jako polou pochopi.
Motají divné vokliky,
nezdravé jsou jejich líky.
Pan Čert jim brousí jazyky.
Dobře říkají Poláci,
že řečníci jsou štěkavci.
Jako psi hryžou i dáví,
že to jejich pluh jest, praví.
Jazyk jest jejich radlice,
umíť vyvorat z truhlice.
Od karet i kostek berou,
o cizí měšec se derou,
na to hodují a žerou.
Divně to řemeslo páší,
na prostém hnedky vystraší.
K soudům a nevolem radí,
i přátely spolu svadí,
hbití jsou na to kejklíři,
jazykem notní šermíři,
když jazykem zašermuje,
proti pravdě lež premuje.
Hlediž se ho tehdáž pilně,
uhodíť tě v měšec silně.
Tvrdíce se, že jsou slavní,
vyhýbejte se jim, blázni.
Jest jich mnoho v vaší lázni.
Nechtěje být v boží kázni,
pod zlatým řetězem kráčí,
slušel by mu provaz rači. (Praga.)
Ještě se jim i to vidí,
že tě o statek vošidí.
Když jim pak nemáš co dáti,
ráčí se tomu zasmáti,
s jiným proti tobě státi,
kdo jim toliko přeplatí.
Lidským svárům se radují,
pod tím sobě nahánějí.
Ať jim všeckno všudy nesou,
berou předce, až se třesou.
Maje sobě tu moc danou,
na zvěřině nepřestanou.
Juž kdo právo jměj neb neměj,
předce ty jim, kde co jmáš, dej.
Když jsi pak statku, peněz prost,
tu hnedky jmáš od nich vejhost.
Na holičkách tě nechají,
když tě jinému prodají.
A tak je v tom pilně poznej,
na sebe dobrý pozor jměj,
aby neupad v teneta,
řečníkům v jejich klepeta,
sic po tobě bude veta.
To pravila jejich teta,
paní Dorota, Kedruta,
tvrdila to i Markéta
a svědčila paní Běta,
potom sešla z toho světa,
že čert řečníky peklo vymetá.
Dobrých se tu nedotejče,
drb se v hlavě nebo vejce.
Kdo tím není, nehněvej se.
Neb se to o dobrých nemluví,
každý o sobě nejlép ví.
Aniž se zlé o ctných píše.
Zlý, mlč, sehna hlavu tiše.
Nebo: Hoď mezi psy kamenem nebo holí,
kterého trefíš, tenť zaskulí.
Kdo pak řečníka chce ujíti,
hleď na sebe pozor jmíti,
aby se pokojně choval,
k soudům příčiny nedával,
šarvátek, různic nedělal,
cizího neosoboval.
I budeš moci pokoj míti,
řečníka škod prázen býti,
zůstávati s celou hlavou,
spraviti se zdravou radou.
