Budeš líčenej František
jako karetní svrchníček.
Toběť se tak pěkně vidí,
mně se to pak nic nelíbí.
V českém kroji byl by vážen,
ty pak chodíš jako blázen.
Famfír se za tebou vleče,
užívej českého meče,
toho rožnu nevytáhneš,
dal bychť pěstí, až se stáhneš.
Hle, já mám boty rytířské,
ty máš střevíčky kurevské.
Kdyby tvůj otec z mrtvých vstal,
sám by tě vlastní rukou sťal,
aby nedělal posměchu
sobě ni starému Čechu,
nečinil z sebe kejklíře
a zůstával v české víře.
Aby o tom jistě věděl,
by ty křivolace hleděl,
že tobě to nic nesluší
okolo hlavy frňousy.
Pročpak pokojně nestojíš,
foukáš, že se do Vlach strojíš.
Chceš, abych já v tvé marnosti
půjčoval na tvé lotrovství,
ty mi prvé neoplatil?
Skoro bych tě juž vymlátil!
Tak tě pasovati sluší
notným kyjem na rytířství.
Na mne sobě, jak chceš, pohleď!
Skoro bych juž na tebe vsed,
by poznal Čecha starého
od troupa, hejska mladého.
Nepočal jsi růsti skoro.
Varuj ode mne, potvoro!
Mladý: Poznávám na tvé osobě,
že nic nezejskám při tobě.
Nechtíž s tebou, kdo chce, má žert,
a ty hledíš jako sám čert.
Vlaši by tě se zděsili.
Starý: Třebas tě s nimi zvěsili!
Na ústechť mateří mlíko,
hle, teď Vlachům Ecolaficocizojazyčný text!
Mladý: S tebouť já nic nedovedu
a předce do Vlach pojedu.
Nelíbí mi se tvá rada.
Hle, tamto jde pěkná mladá.
Musím tě juž opustiti,
za ní sobě poskočiti.
Ó, bych ji moh uhoniti,
nelzeť jest mi bez ní býti,
bych jměl o všecko přijíti.
Starý: Skákejž, mládku, a jdi k tanci,
však juž málo na kahanci.
Jediž předce, měj se dobře,
vlaský fraucimor tě vodře.
Nalapáš tam do tenata
nadívaná holoubata.
S čím se pak domů navrátíš,
tím zas statku nevyplatíš.
Vím, že ostatek doprodáš,
v starosti zas nenachováš.
Tak zůstaneš nebohej dráb,
když se dostaneš na koráb.
Toulati se budeš zticha,
an tě bída, nouze píchá,
a pozdě honiti bycha,
žeʼs se tak domů navrátil,
statek i zdraví potratil,
tak se procházeti s plačky,
žeʼs pozbyl peněz i Kačky,
naposledyť dadí sračky.
Protož, milí lidé mladí,
co vám teď starý Čech radí,
rozvažtež to aspoň pilně,
milujte svou vlast upřímně,
nerušte svých předkův ctnosti,
však jmáte v své zemi dosti
všeho dobrého zboží, milosti,
kterouž cizozemci jmíti
chtějí a vás připraviti
usilují o vše všudy,
uvésti v modlářské bludy,
pod svou moc přivésti tudy.
Šetřte se roztržitosti,
buďte živi v pobožnosti,
v lásce, pokoji, svornosti.
Nebo: Svornost, věrnost a stálost jest pevnost nepřemožená.
