[391r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcenám ke dni svátečniemu,“ neb aby chudým něco dal. J13,30 Protož když on vzě skývu, ihned vyjide. A již[282]již] navíc oproti lat. bieše noc.
J13,31 Když tehdy vyjide, řekl jest Ježíš: „Nynie jest oslaven syn člověka a bóh oslaven jest v něm. J13,32 Poněvadž bóh oslaven jest v něm, i bóh oslavil jest[283]oslavil jest] clarificabit lat., clarificavit var. jeho v sobě samém a ihned jej oslaví. J13,33 Synáčkové, ještě maličko jsem s vámi. Budete mne hledati. A jakož sem Židóm řekl: Kam já jdu, vy nemóžte přijíti, i vám pravi nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte sě spolu milovali; jakož sem miloval vás, abyšte sě i vy spolu milovali. J13,35 V tomť poznají všickni, že učedlníci moji budete[284]budete] estis lat.,na okraji přípsáno: aliter: jste, budete li milovánie mieti vespolek.“
J13,36 Řekl jest[285]Řekl jest] Dicit lat. jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Otpovědě Ježíš: „Kam já jdu, nemóžeš mne nynie následovati, ale potom budeš následovati.“ J13,37 Vece[286]Vece] Dicit lat. jemu Petr: „Proč tebe nemohu následovati nynie? Duši mú za tě položím.“ J13,38 Otpovědě[287]Otpovědě] + ei lat., nemá var. Ježíš: „Duši tvú za mě položíš? Věru, věru pravi tobě, nezazpievá kokot, až mne třikrát zapříš.“
XIV.
J14,1 I vece k učedlníkóm svým[288]I vece k učedlníkóm svým] navíc oproti lat., + Et ait discipulis suis var.: „Nemuť sě srdce vaše ani strachuj[289]ani strachuj] navíc oproti lat., + neque formidet var.. Věříte li v boha, i v mě věřte. J14,2 V domu otce mého přiebytkové mnozí jsú. Neb by jinak bylo[290]Neb by jinak bylo] si quominus lat., pověděl bych vám, nebo jdu připraviti vám miesto. J14,3 A když otejdu a připravím vám miesto, opět přijdu a přijmu vás k sobě samému, aby kdež jsem já, i vy byli. J14,4 A kam já jdu, viete i cestu viete.“ J14,5 Vece[291]Vece] Dicit lat. jemu Tomáš: „Pane, nevieme, kam jdeš, a kterak móžeme cěstu věděti?“ J14,6 Vece[292]Vece] Dicit lat. jemu Ježíš: „Já jsem cěsta[293]cěsta] + et lat., nemá var., pravda i život. Nižádný nepřijde k otci, jedno skrzě mě. J14,7 Byšte mě poznali, i otce mého jistě byšte poznali. A potom poznáte jej i viděli ste jeho.“ J14,8 Vece[294]Vece] Dicit lat. jemu Filip: „Pane, ukaž nám otce, a dosti nám jest.“ J14,9 Vece[295]Vece] Dicit lat., Dixit var. jemu Ježíš: „Toliký čas jsem s vámi, a nepoznali ste mne? Filipe, kto vidí mě, vidí i otce mého[296]mého] navíc oproti lat., + meum var.. Kterak ty dieš: Ukaž nám otce? J14,10 Nevěříš[297]Nevěříš] Non creditis lat., Non credis var., že já v otci a otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám ot sebe nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, ten činí skutky. J14,11 Nevěříš[298]Nevěříš] Non creditis lat., Non credis var., že já v otci jsem[299]jsem] navíc oproti lat. a otec ve mně jest? J14,12 Aspoň pro ty jisté skutky věřte. Věru, věru pravi vám, ktož věří v mě, skutky, kteréž já činím, i on bude činiti, a větčie těch bude činiti, neb já k otci jdu. J14,13 A což kolivěk budete prositi otcě ve jméno mé, to učiním, aby byl oslaven otec v synu, J14,14 že což poprosíte[300]poprosíte] + me lat., nemá var. ve jméno mé, to učiním.“
J14,15 „Milujete li mě, přikázanie má zachovajte. J14,16 A já budu prositi otce a jiného utěšitele dá vám, aby ostal s vámi na věky, J14,17 ducha pravdy, jehož [b]označení sloupcesvět nemóž přijieti, neb nevidí jeho ani zná jeho. Ale vy poznáte ho, neb s vámi zóstane a u vás bude. J14,18 Neostavímť vás sirotkóv, přijduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mne neuzří[301]neuzří] non videt lat., non videbit var., ale vy mě uzříte[302]uzříte] videtis lat., videbitis var., že já živ jsem i vy živi budete. J14,20 V tom dni vy poznáte, že já jsem v otci mém a vy ve mně a já u vás. J14,21 Kto jmá přikázanie má a chová jich, ten jest, jenž mě miluje. A ktož mě miluje, bude milován ot otce mého a já budu milovati jej a oznámím jemu mě samého.“ J14,22 Vece[303]Vece] Dicit lat. jemu Jidáš, ne onen Škariotský: „Pane, co sě jest stalo, že sě chceš nám oznámiti, a ne světu?“ J14,23 Otpovědě Ježíš a vece jemu: „Ač kto miluje mě, řěč mú zachovává[304]zachovává] servabit lat., servat var. a otec mój bude ho milovati a k němu přijdeme a přiebytek u něho učiníme. J14,24 Kto mne nemiluje, řěči mé[305]řěči mé] sermones meos lat., sermonem meum var. nezachovává. A řěč, kterú ste slyšeli, nenie má, ale jeho, jenž mě jest poslal, otce. J14,25 Ty věci mluvil sem vám, s vámi přebývaje. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, jehož otec pošle ve jméno mé, ten vás všěchny věci naučí a všěcky věci vám vzpomene, kteréž kolivěk poviem vám.“
J14,27 „Pokoj ostavuji vám, pokoj mój dávám vám. Ne jako svět dává, já dávám vám. Nemuť sě srdce vaše ani sě strachuj. J14,28 Slyšěli ste, že[306]že] + ego lat., nemá var. sem řekl vám: Jdu a přijdu k vám. Byšte milovali mě, radovali byšte sě jistě, že jdu k otci, neb otec větčí mne jest. J14,29 A již řekl sem vám, prvé než sě stane, aby když sě stane, věřili. J14,30 Již nemnohé věci budu mluviti s vámi, neb přišlo jest kniežě tohoto světa, a na mně nemá nic. J14,31 Ale aby poznal svět, že miluji otce, a jakož mi jest dal přikázanie otec, tak činím. Vstaňte, poďme odtudto.“
XV.
J15,1 „Já jsem kořen vinný pravý a otec mój jest vinař. J15,2 Každú ratolest, kteráž ve mně nenese ovotce, otejme ji, a každú, kteráž nese ovotce, počistí jie, aby viece ovotce přinesla. J15,3 Již ste vy čisti pro mú[307]mú] navíc oproti lat. řěč, kterú sem mluvil vám. J15,4 Přebývajte ve mně a já u vás. Jakož větev nemóž činiti[308]činiti] ferre lat., facere var. ovotce sama ot sebe, jedné ač ostane v kmeni, takež i[309]i] nec lat., et var. vy, jediné ač ve mně ostanete. J15,5 Já jsem kořen a[310]a] navíc oproti lat., + autem var. vy ratolesti. Kto zóstává ve mně a já v něm, tenť nese mnoho ovotce. Nebo beze mne nemóžte nic učiniti. J15,6 Ač kto ve mně neostane, bude ven vyvržen jako větev a uvadne a vezmúce ji, i uvrhú v oheň a hoří. J15,7 Ostanete li ve mně a slova má u vás ostanú, což kolivěk budete prositi[311]budete prositi] volueritis petetis et lat., stane sě vám. J15,8 V tom jest oslaven otec mój, abyšte mnoho ovotce přinesli a učinili sě mými učedlníky.“
