ho[390v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcediny? Ale proto sem přišel v tuto hodinu. J12,28 Otče, oslav své jmě.“ Tehdy přijide hlas s nebe řka[250]řka] navíc oproti lat., + dicens var.: „[I]text doplněný editorem[251]I] Et lat. oslavil sem, a opět oslavím.“ J12,29 Tehdy zástup, jenž tu[252]tu] navíc oproti lat. stáše a slyšieše, pravieše, že by sě hřímota stala. Jiní praviechu: „Anjel boží[253]boží] navíc oproti lat. jemu mluvil jest.“ J12,30 Otpovědě Ježíš a vecě: „Ne pro mě tento hlas přišel jest, ale pro vás. J12,31 Nynie súd jest světa, nynie kniežě tohoto světa bude vyvrženo ven[254]ven] připsáno při okraji. J12,32 A já, když budu povýšen ot země, všěcky věci přitáhnu k sobě.“ J12,33 (A to pravieše znamenaje, kterú by měl smrtí umřieti.)

J12,34 Otpovědě jemu zástup: „My sme slyšěli z zákona, že Kristus zóstává na věky, a kterak ty dieš: musí povýšen býti syn člověka? Který jest to syn člověka?“ J12,35 Tehdy vece jim Ježíš: „Ještě malé světlo[255]malé světlo] modicum, lumen lat. jest v vás. Choďte, donidž světlo máte, aby vás nezachvátily tmy. A ktož chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Když máte světlo, věřte v světlo, abyšte byli synové světla.“ To jest mluvil jim[256]jim] navíc oproti lat., + eis var. Ježíš i otjide a skry sě ot nich.

J12,37 A když jest tak mnoho znamení učinil před nimi, nevěřili sú v něho, J12,38 aby sě řěč Izaiáše proroka naplnila, kterú jest řekl: Pane, kto uvěři slyšení našemu a rámě pána komu zjěveno jest? J12,39 Proto nemožiechu věřiti, neb opět řekl jest Izaiáš: J12,40 Oslepila jest zlost[257]zlost] navíc oproti lat. oči jich a zatvrdila srdce jich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a nenavrátili sě[258]nenavrátili sě] convertantur lat., abych[259]abych] et lat.,ut var.  jě uzdravil. J12,41 To jest řekl Izaiáš, když jest viděl slávu jeho i mluvil jest o něm.

J12,42 Ale však i z kniežat mnozí věřili sú veň, ale pro zákonníky nevyznáváchu, aby z sboru nebyli vyvrženi, J12,43 neb milováchu slávu lidskú viec než chválu boží. J12,44 Ale Ježíš vzvola a vecě: „Kto věří v mě, ne u mě věří, ale v toho, jenž mě jest poslal. J12,45 A kto vidí mě, vidí toho, jenž mě jest poslal. J12,46 Já světlo sem na svět přišel, aby každý, jenž věří v mě, ve tmách nezóstal. J12,47 A ač kto uslyší slova má a neostřiehá jich[260]jich] navíc oproti lat., + ea var., já nesúdím jeho. Neb sem nepřišel, abych súdil svět, ale abych spasil svět. J12,48 Kto mnú hrdá a nepřijme slov mých, máť, kto by jej súdil. Řěč, kterúž sem mluvil, ta jej bude súditi v poslední den, J12,49 neb sem já ot sebe nemluvil sám, ale otec, jenž mě jest poslal, tenť mi jest přikázanie dal, co bych pravil a co bych mluvil. J12,50 A viem, že přikázanie jeho život věčný jest. Protož co já mluvím, jakož mi řekl otec, tak mluvím.“

XIII.

J13,1 Pak[261]Pak] navíc oproti lat., + autem var. přede dnem svátečním velikonoci věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel s tohoto světa k otci, když své miloval, ješto biechu na světě, do skonánie miloval jest jě. J13,2 A když by večeře, diábel již bieše vpustil[262]vpustil] misisset lat., inmisisset var. v srdce, aby jej zradil Jidáš Ši[b]označení sloupcemona Škariotského, J13,3 věda, že všěcky věci dal jemu otec v rucě a že jest ot boha vyšel a k bohu jde, J13,4 vsta[263]vsta] surgit lat., surrexit var. ot večeře i složi[264]složi] ponit lat., posuit var. rúcho své, a když vzě prostěradlo, podpása sě. J13,5 Potom pusti[265]pusti] mittit lat., misit var. vodu do medenice i poče mýti nohy učedlníkóm a utierati prostěradlem, jímž sě byl podpásal. J13,6 Tehdy přijide k Šimonovi Petrovi. I vece[266]vece] dicit lat., dixit var. jemu Petr: „Pane, ty mi myješ nohy?“ J13,7 Otpovědě Ježíš a vece jemu: „Co já činím, ty nevieš nynie, ale zvieš potom.“ J13,8 Vece[267]Vece] Dicit lat. jemu Petr: „Nebudeš mi mýti noh na věky!“ Otpovědě jemu Ježíš: „Nebudu li tebe mýti, nebudeš dielu mieti se mnú.“ J13,9 Vece[268]Vece] Dicit lat. jemu Šimon Petr: „Pane, netoliko nohy mé, ale [i]text doplněný editorem[269]i] et lat. rucě, i hlavu.“ J13,10 Vece[270]Vece] Dicit lat. jemu Ježíš: „Kto jest umyt, nepotřebuje, jediné aby nohy umyl, ale jestiť vešken čist. A vy čisti jste, ale ne všickni.“ J13,11 Nebť vědieše, kto jest ten, jenž ho zradí. Protož jest řekl: Nejste čisti všickni. J13,12 A když jest jich nohy umyl, vzě na sě rúcho, a když sěde za stuol, opět řekl jim: „Viete li, co sem vám učinil? J13,13 Vy mě nazýváte mistrem a pánem, a dobře diete, jsemť zajisté. J13,14 Protož poněvadž já, pán a mistr váš[271]váš] navíc oproti lat., myl sem vám[272]vám] navíc oproti lat. nohy vašě, i vy máte druh druhu nohy mýti. J13,15 Neb sem vám příklad dal, aby jakož sem já vám učinil, takež i vy čiňte. J13,16 Věru, věru pravi vám[273]vám] připsáno jinou rukou při okraji, nenie sluha větčí pána svého ani apoštol jest větčí toho, jenž ho jest poslal. J13,17 Umiete li to, blažení budete, ač to učiníte. J13,18 Ne o všěch vás pravím. Já viem, které sem vyvolil, ale aby sě naplnilo písmo: Kto jie chléb mój[274]mój] mecum lat., meum var., ten zdvihne patu svú proti mně. J13,19 Věru, věru[275]Věru, věru] Amodo lat., Amen, amen var.  pravi vám, dřieve než sě stane, aby když sě stane, uvěřili, že já jsem. J13,20 Věru, věru pravi vám, kto přijme, ač koho pošli, mě přijme. A kto mě přijme, přijme toho[276]toho] to rkp., jenž mě jest poslal.“

J13,21 A[277]A] navíc oproti lat. když to povědě Ježíš, zamúti sě duchem a svědčil jest a řka: „Věru, věru pravi vám, že jeden z vás zradí mě.“ J13,22 Tehdy vzhlédáchu na sě učedlníci pochybujíce, o kom by pravil. J13,23 Tehdy jeden z jeho učedlníkóv bieše zpolehl na lóně Ježíšově, jehož milováše Ježíš. J13,24 Protož pokynu tomu Šimon Petr a vece jemu: „Kto jest ten, o němž die?“ J13,25 A tak když ten otpočíváše na prsech Ježíšových, vece[278]vece] dicit lat., ait var. jemu: „Pane, kto jest ten[279]ten] navíc oproti lat.?“ J13,26 Otpovědě jemu[280]jemu] navíc oproti lat., + illi var. Ježíš: „Tenť jest, komuž já omočeného chleba podám.“ A když omoči chléb, da Jidášovi Šimona Škariotského. J13,27 A po skývě ihned[281]ihned] navíc oproti lat., + statim var. vjide veň satan. I vece jemu Ježíš: „Co činíš, čiň spieše.“ J13,28 Ale toho jest nižádný nevěděl z sedících, k čemu jest to řekl jemu. J13,29 Neb někteří mnějiechu, protože Jidáš mějieše miešky, by jemu řekl Ježíš: „Kup těch věcí, které potřebny jsú