[392r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceV tom věříme, žes ot boha vyšel.“ J16,31 Otpovědě jim Ježíš: „Nynie věříte? J16,32 Aj, hodina jde, a již jest přišla, že sě rozprchnete každý z vás do své vlasti [330] do své vlasti] in propria lat., in suam regionem var. a mě samého ostavíte. A nejsem sám, nebo otec se mnú jest. J16,33 To sem vám mluvil, abyšte ve mně pokoj měli. V světě dav budete mieti, ale doúfajte, že [331] že] navíc oproti lat., + quia var. sem já přemohl svět.“

XVII.

J17,1 To jest mluvil Ježíš, a pozdvih oči v nebe, vecě: „Otče, přišla jest hodina, oslav syna tvého, ať syn tvój oslaví tě. J17,2 Jakož si jemu dal moc nad každým tělem, aby vše, cožs jemu dal, dal jim život věčný. J17,3 A to jest život věčný, aby tě poznali, samého boha pravého, a jehož si poslal, Jezukrista. J17,4 Já sem tě oslavil na zemi, skutek sem dokonal, kterýž si mi dal, abych učinil. J17,5 A nynie oslav mě ty, otče, u sebe samého oslavením, kteréž sem měl, dřieve než jest svět byl, u tebe.“

J17,6 „Oznámil sem jmě tvé lidem, kteréžs mi dal z světa. Tvoji biechu a mně si jě dal. A řěč tvú zachovali sú. J17,7 A [332] A] navíc oproti lat., + Et var. nynie sú poznali, že všěcky věci, kteréžs mi dal, od tebe jsú. J17,8 Nebo slova, kterážs mi dal, dal sem jim a oni sú přijeli a poznali sú právě, že sem od tebe vyšel, a uvěřili sú, že si ty mě poslal. J17,9 Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž si mi dal, neb tvoji jsú. J17,10 A všěcky věci mé tvé jsú a tvé mé jsú a oslaven jsem v nich. J17,11 A již nejsem v světě, ale tito v světě jsú, a já k tobě jdu. Otče svatý, zachovaj jě ve jméno tvé, kteréž si mi dal, aby byli jedno jako i my. J17,12 Když sem byl s nimi, já sem jě choval ve jméno tvé. Kteréž si mi dal, ostřiehal sem jich a nižádný z nich nezahynul jest, jediné syn zatracenie, aby sě písmo naplnilo. J17,13 A nynie k tobě jdu a to mluvím v světě, aby měli radost mú naplněnu sami v sobě. J17,14 Já sem jim dal tvú řeč, a svět jě v nenávisti měl, nebo nejsú z světa, jako [333] jako] + et lat., nemá var. já nejsem z světa. J17,15 Neprosím, by jě vzal z světa, ale aby jě zachoval ot zlého. J17,16 Z světa nejsú, jako i já nejsem z světa. J17,17 Posvěť jě v pravdě. Neb [334] Neb] navíc oproti lat., + quia var. řěč tvá pravda jest. J17,18 Jakožs ty mě poslal na svět, a já sem jě poslal na svět J17,19 a za ně já sám posvěcuji sebe, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“

J17,20 „Netoliko za ně [335] ně] + autem lat., nemá var. prosím, ale i za ty, kteříž skrzě jich řěč [336] řěč] verbum lat., sermonem var. mají uvěřiti v mě, J17,21 aby byli všickni jedno, jakož ty, otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět uvěřil, že ty si mě poslal. J17,22 a já slávu, kterús mi dal ty [337] ty] navíc oproti lat., + tu var. , dal sem jim, aby byli jedno, jako i my jedno jsme, J17,23 já v nich a ty ve mně, aby byli dokonáni [338] dokonáni] dokonali rkp. v jednotu [339] jednotu] + et lat. , aby poznal svět, žes ty [b]označení sloupcemě poslal a miloval si jě, jakožs i mě miloval. J17,24 Otče, kterés mi dal, chci, aby kdež jsem já, i oni byli se mnú, aby viděli oslavenstvie mé, kteréžs mi dal, nebs mě miloval před ustavením světa. J17,25 Otče spravedlivý, svět jest tebe nepoznal, ale já sem tě poznal a tito sú poznali, žes ty mě poslal. J17,26 A známo sem jim učinil jméno tvé a známo učiním, aby milovánie, kterýmžs mě miloval, bylo v nich a já v nich.“

XVIII.

J18,1 To když povědě Ježíš, vyjide s svými učedlníky přes potok Cedronový, kdežto zahrada bieše, v nižto vjide on a učedlníci jeho. J18,2 A vědieše i Jidáš, jenž ho zrazoval, to [340] to] navíc oproti lat., + illum var. miesto, neb Ježíš často tam chodieše s učedlníky svými. J18,3 Tehdy Jidáš, když poje zástup a ot biskupóv a ot zákonníkóv sluhy, přijide tam s laternami a s pochodněmi i s oružím. J18,4 Ale Ježíš věda všěcky věci, které příštie biechu na něho, pojide proti nim a vece jim: „Koho hledáte?“ J18,5 Otpověděchu [341] Otpověděchu] + ei lat. : „Ježíše Nazaretského.“ Vece [342] Vece] Dicit lat. jim Ježíš: „Jáť jsem.“ A stáše i Jidáš, jenž ho zrazováše, s nimi. J18,6 A když jim vecě: Jáť jsem, postúpichu za sě a padechu na zemi. J18,7 Tehdy opět otáza jich: „Koho hledáte?“ A oni otpověděchu [343] otpověděchu] dixerunt lat. : „Ježíše Nazaretského.“ J18,8 Otpovědě Ježíš: „Řekl sem vám, že já jsem. A poněvadž mne hledáte, nechte těchto otjíti.“ J18,9 Aby sě naplnila řěč, kterúž jest řekl, že kterés mi dal, neztratil sem z nich nižádného. J18,10 Tehdy Šimon Petr maje meč, vyně jej i udeři sluhu biskupova i utě jemu [344] jemu] eius lat., ei var. ucho pravé. A bieše jmě sluzě Malchus. J18,11 Protož vece Ježíš Petrovi: „Vetkni meč tvój v nožnice. Kalich, který mi jest dal otec, nechceš, abych jej pil [345] nechceš, abych … pil] non bibam lat., non vis ut bibam var. ?“ J18,12 Tehdy zástup a tribun a sluhy židovské popadli sú Ježíše a svázali sú jej.

J18,13 I přivedli sú jeho najprvé k Annášovi, nebo bieše test Kaifášóv, jenž bieše biskupem toho léta. J18,14 A ten [346] ten] navíc oproti lat., + Hic var. bieše Kaifáš, jenž bieše dal radu Židóm, že jest hodné, aby jeden člověk za lid umřel.

J18,15 A jdieše za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. Ale ten učedlník známý bieše biskupovi i vjide s Ježíšem do sieni biskupovy. J18,16 Ale Petr stáše vně před dveřmi. Tehdy vyjide ten [347] ten] navíc oproti lat., + ille var. učedlník jiný, jenž bieše známý biskupovi, i vece vrátné i uvede Petra. J18,17 Tehdy vece [348] vece] Dicit lat.,  Dixit var. Petrovi dievka vrátná: „Zdali i ty jsi z učedlníkóv člověka tohoto?“ A [349] A] navíc oproti lat., + ergo var. on vece [350] vece] Dicit lat. : „Nejsem.“ J18,18 I stáchu sluhy a přisluhující při uhlí, neb bieše zima, a shřieváchu sě. A bieše s nimi i Petr stoje a shřievaje sě.

J18,19 Tehdy biskup otáza Ježíše o učedlníciech jeho i o učení jeho. J18,20 Otpovědě jemu Ježíš: „Já zjěvně mluvil sem světu. Já vždycky