J15,9 „Jakož mě jest miloval otec, a já sem miloval vás. Ostaňtež v mém milování. J15,10 Zachováte li má přikázanie, ostanete v mém milování, jakož sem i já zachoval přikázanie otce mého i přebývám v jeho milování. J15,11 To sem vám mluvil, aby radost má u vás byla a radost vaše byla naplněna. J15,12 To jest mé přikázanie, abyšte sě spolu milovali, jakož sem já[312]já] navíc oproti lat., + et ego var. vás miloval. J15,13 Větčieho nad to milovánie nižádný nemá, aby kto duši svú položil za své přátely. J15,14 Vy přátelé moji jste, ač učiníte to, což já vám přikazuji. J15,15 Již vás nebudu nazývati sluhami, neb sluha nevie, co činí pán jeho. Ale vás sem nazval přátely, že všecko, cožkoli sem slyšal ot otce mého, známo sem učinil vám. J15,16 Ne vy ste mě zvolili, ale já sem vás zvolil a ustavil sem vás, abyšte šli a užitek přinesli a užitek váš aby ostal, aby což kolivěk poprosíte otcě mého[313]otcě mého] Patrem lat., a Patrem meo var. ve jméno mé, dal vám. J15,17 To přikazuji vám, abyšte sě spolu milovali.“

J15,18 „A[314]A] navíc oproti lat. ač vás nenávidí svět, vězte, že mne jest prvé než vás nenáviděl. J15,19 Byšte z světa byli, svět, což jeho jest[315]jest] erat lat., byl by miloval. Ale že z světa nejste, ale já sem vás vyvolil z světa, proto nenávidí vás svět. J15,20 Rozpomeňte sě na mú řěč, kterú sem mluvil já vám: Nenie sluha větčí svého pána. Poněvadž sú sě mně protivili, i vám sě budú protiviti. Pakli sú mú řěč zachovali, i vašiť zachovají. J15,21 Ale to všecko učinie vám pro jméno mé, nebo nevědie toho, jenž mě jest poslal. J15,22 Bych nepřišel a jim nemluvil, hřiechu by neměli, ale již výmluvy nemají z hřiechu svého. J15,23 Kto mne nenávidí, i otce mého nenávidí. J15,24 Bych byl skutkóv nečinil mezi nimi, jichžto nižádný jiný nečinil, hřiechu by neměli. Ale již i viděli sú, i nenáviděli i mne, i otce mého, J15,25 proto[316]proto] Sed lat. aby sě naplnila řěč, kteráž jest v zákoně jich psána, že v nenávisti sú mě měli darmo. J15,26 A když přijde utěšitel, jehož já vám pošli od otce, ducha pravdy, jenž od otce pochodí, tenť svědectvie vydá o mně. J15,27 I vy svědectvie vydáte, neb ot počátka se mnú jste.“

XVI.

J16,1 „Ty věci mluvil sem vám, abyšte sě nehoršili. J16,2 Bez sboróv učinie vás. Ale přišla jest hodina, že každý, ktož vás zabíjie, bude mnieti, by službu dal bohu. J16,3 A ty věci učinie vám, neb sú neznali otce ani mne. J16,4 A ty věci mluvil sem vám, aby když přijde hodina, na ně vzpomínali, že sem já vám pravil.“

J16,5 „Ale toho ot počátka sem vám nepravil, neb sem s vámi byl. A již jdu k němu, jenž mě jest poslal, a nižádný z vás netieže mne: Kam jdeš? J16,6 A [b]označení sloupceže sem ty věci mluvil vám, zamúcenie naplnilo jest srdce vaše. J16,7 A já pravdu pravi vám, potřebie jest vám, abych já šel. Neb neotejdu li já[317]já] navíc oproti lat., + ego var., utěšitel nepřijde k vám. A pakli otejdu, pošli jeho k vám. J16,8 A když přijde on, bude tresktati svět z hřiechu a z spravedlnosti a z súdu. J16,9 Z hřiechu[318]hřiechu] + quidem lat., protože sú nevěřili v mě. J16,10 A z spravedlnosti, že jdu k otci, a již mne neuzříte. J16,11 A z súdu, že kniežě tohoto světa již jest otsúzeno. J16,12 Ještě vám mám praviti mnohé věci, ale nemóžte snésti nynie. J16,13 Ale když přijde onen duch pravdy, naučíť vás všeliké pravdě, neb nebude mluviti sám ot sebe, ale kteréž kolivěk věci uslyší, bude mluviti, a které věci budúcie[319]budúcie] ventura lat., futura var. jsú, zvěstuje vám. J16,14 On mě oslaví, neb z mého vezme a praviti bude vám. J16,15 Všěcky věci, kteréž má otec, mé jsú. Protož sem vám[320]vám] navíc oproti lat., + vobis var. řekl, že z mého vezme a praviti bude vám.“

J16,16 „Málo a již neuzříte mne a opět málo a uzříte mě, neb jdu k otci. J16,17 Tehdy řekli sú z učedlníkóv jeho k sobě: „Co jest to, že die nám: Málo a neuzříte mne a opět málo a uzříte mě[321]mě] + et lat., nemá var., neb jdu k otci?“ J16,18 Protož řekli sú: „Co jest to, že die nám[322]nám] navíc oproti lat., + nobis var.: Málo? Nevieme, co mluví.“ J16,19 A pozna Ježíš, že sú ho chtěli otázati, i řekl jest jim: „O tom tiežete mezi sebú, že sem řekl: Málo a neuzříte mne a opět málo a uzříte mě? J16,20 Věru, věru pravi vám, že lkáti a plakati budete vy, a svět sě bude radovati; ale vy zamútíte sě, ale zamúcenie vaše obrátí sě v radost. J16,21 Žena když rodí, zamúcenie má, neb jest přišla hodina jejie. Ale když porodí dietě, již nepomní davu pro radost, že sě jest narodil člověk na svět. J16,22 Proto i vy nynie máte zajisté zamúcenie, ale opět uzřím vás a radovati sě bude srdce vaše a radosti[323]radosti] rodoſti rkp. vašie nižádný neotejme ot vás. J16,23 A v ten den nebudete mne o ničemž tázati. Věru, věru pravi vám, budete li co prositi otce mého[324]otce mého] Patrem lat., a Patre meo var. ve jméno mé, dá vám. J16,24 Až dotudto neprosili ste ničehož ve jméno mé. Proste a vezmete, aby vaše radost byla plná.“

J16,25 „Ty věci mluvil sem vám v příslovích. Přišla jest hodina, když již ne v příslovích budu mluviti vám, ale zjěvně budu praviti[325]praviti] + vobis lat. o otci mém[326]mém] navíc oproti lat., + meo var.. J16,26 V ten den ve jméno mé budete prositi a neřku vám, že já budu prositi otce za vás, J16,27 neb on sám otec miluje vás, neb ste vy mě milovali a uvěřili ste, že sem[327]sem] + ego lat., nemá var. ot boha vyšel. J16,28 Vyšel sem ot otce mého[328]mého] navíc oproti lat., + meum var. a přišel sem na svět. Opět opúštiem svět a jdu k otci.“ J16,29 Řkú jemu učedlníci jeho: „Aj, již zjěvně mluvíš a příslovie nižádného nedieš. J16,30 Již vieme, že vieš všěcky [věci]text doplněný editorem[329]všěcky <věci>] omnia lat. a nenie tobě potřebie, aby kto tebe otázal.