nám ke dni svátečniemu,“ neb aby chudým něco dal. J13,30 Protož když on vzě skývu, ihned vyjide. A již bieše noc.

J13,31 Když tehdy vyjide, řekl jest Ježíš: „Nynie jest oslaven syn člověka a bóh oslaven jest v něm. J13,32 Poněvadž bóh oslaven jest v něm, i bóh oslavil jest jeho v sobě samém a ihned jej oslaví. J13,33 Synáčkové, ještě maličko jsem s vámi. Budete mne hledati. A jakož sem Židóm řekl: Kam já jdu, vy nemóžte přijíti, i vám pravi nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte sě spolu milovali; jakož sem miloval vás, abyšte sě i vy spolu milovali. J13,35 V tomť poznají všickni, že učedlníci moji budete, budete li milovánie mieti vespolek.“

J13,36 Řekl jest jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Otpovědě Ježíš: „Kam já jdu, nemóžeš mne nynie následovati, ale potom budeš následovati.“ J13,37 Vece jemu Petr: „Proč tebe nemohu následovati nynie? Duši mú za tě položím.“ J13,38 Otpovědě Ježíš: „Duši tvú za mě položíš? Věru, věru pravi tobě, nezazpievá kokot, až mne třikrát zapříš.“

XIV.

J14,1 I vece k učedlníkóm svým: „Nemuť sě srdce vaše ani strachuj. Věříte li v boha, i v mě věřte. J14,2 V domu otce mého přiebytkové mnozí jsú. Neb by jinak bylo, pověděl bych vám, nebo jdu připraviti vám miesto. J14,3 A když otejdu a připravím vám miesto, opět přijdu a přijmu vás k sobě samému, aby kdež jsem já, i vy byli. J14,4 A kam já jdu, viete i cestu viete.“ J14,5 Vece jemu Tomáš: „Pane, nevieme, kam jdeš, a kterak móžeme cěstu věděti?“ J14,6 Vece jemu Ježíš: „Já jsem cěsta, pravda i život. Nižádný nepřijde k otci, jedno skrzě mě. J14,7 Byšte mě poznali, i otce mého jistě byšte poznali. A potom poznáte jej i viděli ste jeho.“ J14,8 Vece jemu Filip: „Pane, ukaž nám otce, a dosti nám jest.“ J14,9 Vece jemu Ježíš: „Toliký čas jsem s vámi, a nepoznali ste mne? Filipe, kto vidí mě, vidí i otce mého. Kterak ty dieš: Ukaž nám otce? J14,10 Nevěříš, že já v otci a otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám ot sebe nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, ten činí skutky. J14,11 Nevěříš, že já v otci jsem a otec ve mně jest? J14,12 Aspoň pro ty jisté skutky věřte. Věru, věru pravi vám, ktož věří v mě, skutky, kteréž já činím, i on bude činiti, a větčie těch bude činiti, neb já k otci jdu. J14,13 A což kolivěk budete prositi otcě ve jméno mé, to učiním, aby byl oslaven otec v synu, J14,14 že což poprosíte ve jméno mé, to učiním.“

J14,15 „Milujete li mě, přikázanie má zachovajte. J14,16 A já budu prositi otce a jiného utěšitele dá vám, aby ostal s vámi na věky, J14,17 ducha pravdy, jehož svět nemóž přijieti, neb nevidí jeho ani zná jeho. Ale vy poznáte ho, neb s vámi zóstane a u vás bude. J14,18 Neostavímť vás sirotkóv, přijduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mne neuzří, ale vy mě uzříte, že já živ jsem i vy živi budete. J14,20 V tom dni vy poznáte, že já jsem v otci mém a vy ve mně a já u vás. J14,21 Kto jmá přikázanie má a chová jich, ten jest, jenž mě miluje. A ktož mě miluje, bude milován ot otce mého a já budu milovati jej a oznámím jemu mě samého.“ J14,22 Vece jemu Jidáš, ne onen Škariotský: „Pane, co sě jest stalo, že sě chceš nám oznámiti, a ne světu?“ J14,23 Otpovědě Ježíš a vece jemu: „Ač kto miluje mě, řěč mú zachovává a otec mój bude ho milovati a k němu přijdeme a přiebytek u něho učiníme. J14,24 Kto mne nemiluje, řěči mé nezachovává. A řěč, kterú ste slyšeli, nenie má, ale jeho, jenž mě jest poslal, otce. J14,25 Ty věci mluvil sem vám, s vámi přebývaje. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, jehož otec pošle ve jméno mé, ten vás všěchny věci naučí a všěcky věci vám vzpomene, kteréž kolivěk poviem vám.“

J14,27 „Pokoj ostavuji vám, pokoj mój dávám vám. Ne jako svět dává, já dávám vám. Nemuť sě srdce vaše ani sě strachuj. J14,28 Slyšěli ste, že sem řekl vám: Jdu a přijdu k vám. Byšte milovali mě, radovali byšte sě jistě, že jdu k otci, neb otec větčí mne jest. J14,29 A již řekl sem vám, prvé než sě stane, aby když sě stane, věřili. J14,30 Již nemnohé věci budu mluviti s vámi, neb přišlo jest kniežě tohoto světa, a na mně nemá nic. J14,31 Ale aby poznal svět, že miluji otce, a jakož mi jest dal přikázanie otec, tak činím. Vstaňte, poďme odtudto.“

XV.

J15,1 „Já jsem kořen vinný pravý a otec mój jest vinař. J15,2 Každú ratolest, kteráž ve mně nenese ovotce, otejme ji, a každú, kteráž nese ovotce, počistí jie, aby viece ovotce přinesla. J15,3 Již ste vy čisti pro mú řěč, kterú sem mluvil vám. J15,4 Přebývajte ve mně a já u vás. Jakož větev nemóž činiti ovotce sama ot sebe, jedné ač ostane v kmeni, takež i vy, jediné ač ve mně ostanete. J15,5 Já jsem kořen a vy ratolesti. Kto zóstává ve mně a já v něm, tenť nese mnoho ovotce. Nebo beze mne nemóžte nic učiniti. J15,6 Ač kto ve mně neostane, bude ven vyvržen jako větev a uvadne a vezmúce ji, i uvrhú v oheň a hoří. J15,7 Ostanete li ve mně a slova má u vás ostanú, což kolivěk budete prositi, stane sě vám. J15,8 V tom jest oslaven otec mój, abyšte mnoho ovotce přinesli a učinili sě mými učedlníky.“