hodiny? Ale proto sem přišel v tuto hodinu. J12,28 Otče, oslav své jmě.“ Tehdy přijide hlas s nebe řka: „[I]text doplněný editorem[251]I] Et lat. oslavil sem, a opět oslavím.“ J12,29 Tehdy zástup, jenž tu stáše a slyšieše, pravieše, že by sě hřímota stala. Jiní praviechu: „Anjel boží jemu mluvil jest.“ J12,30 Otpovědě Ježíš a vecě: „Ne pro mě tento hlas přišel jest, ale pro vás. J12,31 Nynie súd jest světa, nynie kniežě tohoto světa bude vyvrženo ven. J12,32 A já, když budu povýšen ot země, všěcky věci přitáhnu k sobě.“ J12,33 (A to pravieše znamenaje, kterú by měl smrtí umřieti.)

J12,34 Otpovědě jemu zástup: „My sme slyšěli z zákona, že Kristus zóstává na věky, a kterak ty dieš: musí povýšen býti syn člověka? Který jest to syn člověka?“ J12,35 Tehdy vece jim Ježíš: „Ještě malé světlo jest v vás. Choďte, donidž světlo máte, aby vás nezachvátily tmy. A ktož chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Když máte světlo, věřte v světlo, abyšte byli synové světla.“ To jest mluvil jim Ježíš i otjide a skry sě ot nich.

J12,37 A když jest tak mnoho znamení učinil před nimi, nevěřili sú v něho, J12,38 aby sě řěč Izaiáše proroka naplnila, kterú jest řekl: Pane, kto uvěři slyšení našemu a rámě pána komu zjěveno jest? J12,39 Proto nemožiechu věřiti, neb opět řekl jest Izaiáš: J12,40 Oslepila jest zlost oči jich a zatvrdila srdce jich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a nenavrátili sě, abych jě uzdravil. J12,41 To jest řekl Izaiáš, když jest viděl slávu jeho i mluvil jest o něm.

J12,42 Ale však i z kniežat mnozí věřili sú veň, ale pro zákonníky nevyznáváchu, aby z sboru nebyli vyvrženi, J12,43 neb milováchu slávu lidskú viec než chválu boží. J12,44 Ale Ježíš vzvola a vecě: „Kto věří v mě, ne u mě věří, ale v toho, jenž mě jest poslal. J12,45 A kto vidí mě, vidí toho, jenž mě jest poslal. J12,46 Já světlo sem na svět přišel, aby každý, jenž věří v mě, ve tmách nezóstal. J12,47 A ač kto uslyší slova má a neostřiehá jich, já nesúdím jeho. Neb sem nepřišel, abych súdil svět, ale abych spasil svět. J12,48 Kto mnú hrdá a nepřijme slov mých, máť, kto by jej súdil. Řěč, kterúž sem mluvil, ta jej bude súditi v poslední den, J12,49 neb sem já ot sebe nemluvil sám, ale otec, jenž mě jest poslal, tenť mi jest přikázanie dal, co bych pravil a co bych mluvil. J12,50 A viem, že přikázanie jeho život věčný jest. Protož co já mluvím, jakož mi řekl otec, tak mluvím.“

XIII.

J13,1 Pak přede dnem svátečním velikonoci věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel s tohoto světa k otci, když své miloval, ješto biechu na světě, do skonánie miloval jest jě. J13,2 A když by večeře, diábel již bieše vpustil v srdce, aby jej zradil Jidáš Šimona Škariotského, J13,3 věda, že všěcky věci dal jemu otec v rucě a že jest ot boha vyšel a k bohu jde, J13,4 vsta ot večeře i složi rúcho své, a když vzě prostěradlo, podpása sě. J13,5 Potom pusti vodu do medenice i poče mýti nohy učedlníkóm a utierati prostěradlem, jímž sě byl podpásal. J13,6 Tehdy přijide k Šimonovi Petrovi. I vece jemu Petr: „Pane, ty mi myješ nohy?“ J13,7 Otpovědě Ježíš a vece jemu: „Co já činím, ty nevieš nynie, ale zvieš potom.“ J13,8 Vece jemu Petr: „Nebudeš mi mýti noh na věky!“ Otpovědě jemu Ježíš: „Nebudu li tebe mýti, nebudeš dielu mieti se mnú.“ J13,9 Vece jemu Šimon Petr: „Pane, netoliko nohy mé, ale [i]text doplněný editorem[269]i] et lat. rucě, i hlavu.“ J13,10 Vece jemu Ježíš: „Kto jest umyt, nepotřebuje, jediné aby nohy umyl, ale jestiť vešken čist. A vy čisti jste, ale ne všickni.“ J13,11 Nebť vědieše, kto jest ten, jenž ho zradí. Protož jest řekl: Nejste čisti všickni. J13,12 A když jest jich nohy umyl, vzě na sě rúcho, a když sěde za stuol, opět řekl jim: „Viete li, co sem vám učinil? J13,13 Vy mě nazýváte mistrem a pánem, a dobře diete, jsemť zajisté. J13,14 Protož poněvadž já, pán a mistr váš, myl sem vám nohy vašě, i vy máte druh druhu nohy mýti. J13,15 Neb sem vám příklad dal, aby jakož sem já vám učinil, takež i vy čiňte. J13,16 Věru, věru pravi vám, nenie sluha větčí pána svého ani apoštol jest větčí toho, jenž ho jest poslal. J13,17 Umiete li to, blažení budete, ač to učiníte. J13,18 Ne o všěch vás pravím. Já viem, které sem vyvolil, ale aby sě naplnilo písmo: Kto jie chléb mój, ten zdvihne patu svú proti mně. J13,19 Věru, věru pravi vám, dřieve než sě stane, aby když sě stane, uvěřili, že já jsem. J13,20 Věru, věru pravi vám, kto přijme, ač koho pošli, mě přijme. A kto mě přijme, přijme toho, jenž mě jest poslal.“

J13,21 A když to povědě Ježíš, zamúti sě duchem a svědčil jest a řka: „Věru, věru pravi vám, že jeden z vás zradí mě.“ J13,22 Tehdy vzhlédáchu na sě učedlníci pochybujíce, o kom by pravil. J13,23 Tehdy jeden z jeho učedlníkóv bieše zpolehl na lóně Ježíšově, jehož milováše Ježíš. J13,24 Protož pokynu tomu Šimon Petr a vece jemu: „Kto jest ten, o němž die?“ J13,25 A tak když ten otpočíváše na prsech Ježíšových, vece jemu: „Pane, kto jest ten?“ J13,26 Otpovědě jemu Ježíš: „Tenť jest, komuž já omočeného chleba podám.“ A když omoči chléb, da Jidášovi Šimona Škariotského. J13,27 A po skývě ihned vjide veň satan. I vece jemu Ježíš: „Co činíš, čiň spieše.“ J13,28 Ale toho jest nižádný nevěděl z sedících, k čemu jest to řekl jemu. J13,29 Neb někteří mnějiechu, protože Jidáš mějieše miešky, by jemu řekl Ježíš: „Kup těch věcí, které potřebny jsú