[385v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceJozefova ot Nazaretha.“ J1,46 I řekl jest jemu Natanael: „Ot Nazaretha móž něco dobrého býti?“ I[26]I] navíc oproti lat. vecě[27]vecě] Dicit lat. jemu Filip: „Poď a ohlédaj.“ J1,47 Viděv[28]Viděv] Vidit lat., Videns var. Ježíš Natanaele jdúcieho k sobě, i povědě[29]povědě] dicit lat., dixit var. o něm: „Aj, pravý Izrahelita, v němž lsti nenie.“ J1,48 Vecě[30]Vecě] Dicit lat. jemu Natanael: „Otkud mě znáš?“ Otpověděv Ježíš i vecě jemu: „Dřieve než jest tebe Filip zavolal, když si byl pod fíkem, viděl sem tě.“ J1,49 A otpověděv[31]A otpověděv] Respondit lat. jemu Natanael, i vecě: „Rabi, ty jsi syn boží, ty jsi král izrahelský.“ J1,50 Otpověděv Ježíš i vecě jemu: „Že sem řekl tobě: Viděl sem tě pod fíkem, věříš; viec než to uzříš.“ J1,51 I řekl jest[32]řekl jest] dicit lat., dixit var. jim[33]jim] ei lat., eis var.: „Věru, věru pravi vám, uzříte nebe otevřěno a anjely božie vstupujíce a sstupujíce nad synem člověčím.“

II.

J2,1 A třetieho dne stala sě jest svatba v Chana galilejské a tu bieše mátě Ježíšova. J2,2 A povolán jest byl i Ježíš i učedlníci jeho na svatbu. J2,3 A když sě vína nedosta, vecě[34]vecě] dicit lat. mátě Ježíšova k němu: „Vína nemají.“ J2,4 I vecě[35]vecě] dicit lat., dixit var. jie Ježíš: „Co mně a tobě[36]tobě] + est lat., nemá var., ženo? Ještě nepřišla hodina má.“ J2,5 Vecě[37]Vecě] Dicit lat., Dixit var. mátě jeho sluhám: „Což kolivěk vám die, čiňte.“ J2,6 A bieše tu šest stúdví kamenných postavených podlé čistěnie u Židóv, každá berúci dvě mieřě nebo tři. J2,7 Vecě[38]Vecě] Dicit lat., Dixit var. jim Ježíš: „Naplňte stúdve vody.“ I naplnili sú jě až do vrchu. J2,8 I die jim Ježíš: „Beřte již a neste vladaři.“ A nesli sú. J2,9 A když okusi vladař vody učiněné vínem – a nevědieše, otkud by bylo, ale sluhy sú věděli, kteréž brali vodu –, zavolav[39]zavolav] vocat lat., vocans var. ženicha vladař, J2,10 i die jemu: „Každý člověk najprvé dobré víno postavuje, a když sě zapijí, tehdy to, kteréž horšie jest. A ty schoval si dobré víno až dotud.“ J2,11 To jest učinil počátek divóv Ježíš v Chana galilejské a zjěvil jest slávu svú a uvěřili sú v něho učedlníci jeho. J2,12 Potom sstúpi do Kafarnaum on a mátě jeho i bratřie jeho i učedlníci jeho a tu přebýváchu nemnoho dnóv.

J2,13 A bieše blízko velika noc židovská. I vstúpi Ježíš do Jeruzaléma J2,14 i naleze v chrámě prodávajície voly a ovcě a holuby a penězoměnce sediece. J2,15 A když učini jakožto bič z provázkóv, všěcky vymetal z chrámu, ovcě i[40]i] quoque, et lat., et var. voly, a penězoměncóm rozsypa peniezě a stoly převracě. J2,16 A těm, ješto prodáváchu holubice, řekl: „Otneste toto odtudto a neroďte činiti domu otcě mého domu kupečského!“ J2,17 I rozpomenuli sú učedlníci jeho sě, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mě jest. J2,18 Tehdy otpověděli sú Židé a řekli sú jemu: „Které znamenie ukazuješ nám, že tyto věci činíš?“ J2,19 Odpovědě Ježíš a vecě jim: „Zboř[b]označení sloupcete chrám tento a po třech dnech vzbudím jej.“ J2,20 Tehdy řekli sú jemu[41]jemu] navíc oproti lat., + ei var. Židé: „Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzbudíš jej?“ J2,21 Ale on mluvieše o chrámu těla svého. J2,22 Protož když jest vstal z mrtvých, zpomanuli sú učedlníci jeho, že to pravieše o tělu svém[42]o tělu svém] navíc oproti lat., + de corde suo var., a věřili sú písmu i řěči, kterúž jest řekl Ježíš. J2,23 A když bieše v Jeruzalémě o velice noci na den slavný, mnozí uvěřichu ve jméno jeho, vidúce znamenie jeho, které činieše. J2,24 Ale on Ježíš nedóvěřieše sebe samého jim, protože znáše všěcky J2,25 a že potřebie nebieše jemu, aby kto svědectvie dal o člověku, neb on vědieše, co jest v člověku.

III.

J3,1 A bieše člověk z zákonníkóv, Nikodemus jménem, kniežě židovské. J3,2 Ten přijide k Ježíšovi v noci a řekl jest jemu: „Rabi, vieme, že ot boha přišel si mistr, neb nižádný nemóž těch divóv činiti, kteréž ty činíš, jedné, ač by byl s ním bóh.“ J3,3 A odpověděv[43]A odpověděv] Respondit lat. Ježíš, i řekl jest jemu: „Věru, věru pravi tobě, jedné, ač kto urodí sě druhé, nemóž viděti královstvie božieho.“ J3,4 Die k němu Nikodemus: „Kterak sě móž člověk naroditi, když jest starý? Zdali móž v břicho mateře své opět vjíti a naroditi sě[44]naroditi sě] renasci lat., nasci var.?“ J3,5 A otpověděv Ježíš, vecě jemu[45]A otpověděv … vecě jemu] Respondit lat., Respondit … et dixit ei var.: „Věru, věru pravi tobě, jedné, ač kto urozen bude[46]urozen bude] renatus fuerit lat., natus var. z vody a z duchu svatého, nemóž vjíti v královstvie božie. J3,6 Co jest urozeno z těla, tělo jest. A co jest urozeno z ducha, duch jest. J3,7 Nediv sě, že sem řekl tobě: Musíte sě naroditi druhé. J3,8 Duch, kde chce, dychá a hlas jeho slyšíš, a nevieš, otkud by přišel anebo kam by šel. Tak jest každý, jenž narozen jest z ducha.“ J3,9 Otpověděl Nikodemus a řekl jest jemu: „Kterak ty věci mohú býti?“ J3,10 Otpovědě Ježíš a vecě jemu: „Ty jsi mistr v Izraheli, a těch věcí neumieš? J3,11 Věru, věru pravi tobě, že my[47]my] navíc oproti lat., + nos var., což vieme, mluvíme, a což sme viděli, svědčíme, a svědectvie našeho nebéřete. J3,12 Poněvadž sem vám zemské věci řekl, a nevěříte, kterak, diem li vám nebeské věci, věřiti budete? J3,13 A nižádný nevstupuje v nebe, jedné ten, jenž s nebe sstúpil jest, syn člověka, jenž jest v nebi. J3,14 A jako Mojžieš povýšil jest hada na púšti, tak musí býti syn člověka povýšen, J3,15 aby každý, jenž věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. J3,16 Neb tak jest bóh miloval svět, aby syna svého jednorozeného dal, aby každý, ktož v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. J3,17 Neb neposlal bóh syna svého na svět, aby súdil svět, ale aby svět spasen byl skrzě něho. J3,18 Ktož věří veň, nebude súzen[48]nebude súzen] iudicatur lat., iudicabitur var., ale ktož nevěří, již jest otsúzen, neb nevěří