opět ji přijmu. J10,18 A nižádný jie neotejme ode mne, ale já pokládám ji sám ot sebe. Moc mám položiti duši svú a moc mám opět vzieti ji. To přikázanie přijal sem od otce mého.“
J10,19 Rozdělenie opět stalo sě jest mezi Židy pro ty řeči. J10,20 I praviechu mnozí z nich: „Diábla má a blázní, co jeho poslúcháte?“ J10,21 Jiní praviechu: „Tato slova nejsú diábla majícieho. Zdali diábelstvie móž otevřieti oči slepých?“
J10,22 I stalo sě jest posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 I chodieše Ježíš v chrámě, v sienci Šalomúnově. J10,24 Tehdy ostúpichu jej Židé i vecechu jemu: „Dokavad dušě našě držíš? Jsi li ty Kristus, pověz nám zjěvně!“ J10,25 Otpovědě jim Ježíš: „Mluvím vám, a nevěříte. Skutkové, které já činím ve jméno otce mého, ti svědectvie o mně vydávají, J10,26 ale vy nevěříte, neb nejste z ovcí mých. J10,27 Ovcě mé hlas mój slyšie a já znám jě a následují mne J10,28 a já život věčný dávám jim, nezahynú na věky, a nižádný jich nevytrhne z ruky mé. J10,29 Otec mój což mi jest dal, větčé jest nade všěcky, protož nižádný nemóž vytrhnúti z rukú otcě mého. J10,30 Já a otec jedno jsme.“
J10,31 Tehdy Židé vzdvižechu kamenie, aby jej kamenovali. J10,32 Otpovědě jim Ježíš: „Mnoho dobrých skutkóv ukázal sem vám z otce mého. Pro který skutek z těch chcete mě kamenovati?“ J10,33 Otpověděchu jemu Židé: „Z dobrého skutku tebe nekamenujeme, ale z rúhanie, ale ty poněvadž jsi člověk, činíš sě bohem.“ J10,34 Otpovědě jim Ježíš: „Však psáno jest v zákoně vašem, že já sem řekl: Bohové jste. J10,35 Poněvadž ty řekl bohy, k nimžto řěč božie stala sě jest – a nemóž sě rušiti písmo –, J10,36 jehož jest otec posvětil a poslal na svět, vy diete, že sě rúhám, že sem řekl: Syn boží jsem? J10,37 Nečiním li skutkóv otce mého, neroďte mi věřiti. J10,38 Pakli činím, a ač mi nechcete věřiti, skutkóm věřte, abyšte poznali a věřili, že otec ve mně jest a já v otci.“ J10,39 Protož hledáchu jeho Židé popadnúti, i vyjide z ruky jich. J10,40 I otjide opět za Jordán na to miesto, kdež bieše najprvé Jan křstě, a tu osta. J10,41 I mnozí přichodiechu k němu a praviechu, že Jan zajisté neučinil ižádného znamenie. J10,42 A vše, což kolivěk řekl Jan o tomto, pravda bieše. A mnozí uvěřichu v něho.
XI.
J11,1 A bieše jeden neduživý Lazar ot Betanie, hrádku Marie a Marty, sestry jeho. J11,2 (Maria ta jest byla, ješto bieše zmazala pána mastí a zetřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar nemáháše.) J11,3 Protož poslaly sú sestry jeho k němu řkúce: „Pane, aj, jehož miluješ, nemáhá.“ J11,4 A uslyšěv Ježíš, vece jim: „Nemoc tato nenie k smrti, ale pro chválu boží, aby byl oslaven syn boží skrzě ni.“ J11,5 I milováše Ježíš Martu a sestru její [Mariji]text doplněný editorem[220]Mariji] Mariam lat. i Lazara. J11,6 A když uslyše, že nemáháše, tehda zajisté osta na témž miestě dva dni. J11,7 Pak potom vece svým učedlníkóm: „Poďme odtud opět do Židovstva.“ J11,8 Řkú jemu učedlníci: „Mistře, nynie hledáchu tebe Židé ukamenovati, a opět jdeš tam?“ J11,9 Otpovědě Ježíš: „Však dvanádst jest hodin za den. Ač kto chodí ve dne, neurazí sě, neb světlost tohoto světa vidí. J11,10 Pakli bude choditi v noci, urazí sě, neb světlo nenie v něm.“ J11,11 To vece a potom řekl jim: „Lazar, přietel náš, spí, ale jdu, abych jej ze sna probudil.“ J11,12 Tehdy vecechu učedlníci jeho: „Pane, kdyžť spí, zdráv bude.“ J11,13 Ale Ježíš byl řekl o jeho smrti, ale oni mnějiechu, že by o spání senniem řekl. J11,14 Tehdy řekl jim Ježíš zjěvně: „Lazar umřel jest, J11,15 a raduji sě pro vy, abyšte věřili, že sem tam nebyl. Ale poďme k němu.“ J11,16 Tehdy vece Tomáš, jenž slove Didymus, k spoluučedlníkóm: „Poďme i my a umřěme s ním.“ J11,17 A tak přijide Ježíš i naleze jej již čtyři dni v hrobě majíce. J11,18 (A bieše Betanie podlé Jeruzaléma jakožto patnást honóv.) J11,19 Tehdy mnozí z Židóv biechu přišli k Mariji a k Martě, aby jě těšili o jich bratru. J11,20 Tehdy Marta, když uslyšě, že Ježíš jde, vyběžě jemu vstřieci, ale Maria doma sedieše. J11,21 I vecě Marta k Ježíšovi: „Pane, by byl zde, bratr mój nebyl by umřel. J11,22 Ale nynie viem, že což kolivěk poprosíš u boha, dá tobě bóh.“ J11,23 Vece jie Ježíš: „Vstaneť bratr tvój.“ J11,24 Vece jemu Marta: „Viem, že vstane v vzkřiešení v najposlednější den.“ J11,25 Vece jie Ježíš: „Já jsem vzkřiešenie a život. Kto věří v mě, také ač by umřel, ožive J11,26 a každý, ktož jest živ a věří v mě, neumře na věky. Věříš li tomu?“ J11,27 Vece jemu: „Ovšem, pane, já sem věřila, že ty jsi Kristus, syn boha živého, jenžs na tento svět přišel.“ J11,28 A když to povědě, otjide i zavola Marie, sestry své, tajně řkúc: „Mistr jest přišel a volá tě.“ J11,29 A ona, jakž uslyše, vsta brzo i přijide k němu, J11,30 nebo ještě nebyl přišel Ježíš do hrádku, ale bieše ještě v tom miestě, kdež ho bieše Marta potkala. J11,31 Tehdy Židé, kteřížto s ní biechu v domu a těšiechu ji, když uzřechu Mariji, že by brzo vstala a vyšla, šli sú za ní řkúce, že jde k hrobu, aby tam plakala. J11,32 A když Maria přijide tu, kdež bieše Ježíš, uzřěvši ho, pade k nohám jeho a vece jemu: „Pane, by byl zde, bratr mój nebyl by umřel.“ J11,33 Tehdy Ježíš, když ji uzře plačíc i Židy, jižto biechu přišli s ní, plačíce, zařva duchem a zarmútiv sě samého, J11,34 vece: „Kde ste ho položili?“ Řkú jemu: „Pane, poď a ohlédaj.
