Rozdělili sú sobě rúcho mé a na mój oděv metali sú losy. A to sú zajisté rytieři učinili.

J19,25 I stáchu podlé křížě Ježíšova mátě jeho a sestra mateře jeho, Maria Kleofe a Maria Magdalena. J19,26 Tehdy když uzře Ježíš matku stojiece a učedlníka, jehož milováše, vece mateři své: „Ženo, toť, syn tvój!“ J19,27 Potom vecě učedlníku: „Toť, matka tvá!“ A z té hodiny přijal ji učedlník v svú. J19,28 Potom věda Ježíš, že jest již všecko dokonáno, aby sě písmo naplnilo, vece: „Žiezním.“ J19,29 A tu bieše osudie postaveno, plno octa. Tehdy oni plnú húbu octa obloživše yzopem, podáváchu jeho ustóm. J19,30 Tehdy když přije Ježíš ocet, vece: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, vypusti duši.

J19,31 Protož Židé (že bieše pátek), aby neostala těla na kříži v sobotu (neb bieše ten den veliký sváteční), prosiechu Piláta, aby jich hnátové byli zlámáni a dolóv složeni. J19,32 Tehdy přijidechu rytieřové a prvniemu zajisté zlámachu hnáty i druhému, jenž bieše ukřižován s ním. J19,33 A k Ježíšovi když přijidechu [a]text doplněný editorem[386]a] ut lat., et var. uzřechu jej, an již umřel, nezlámachu jeho hnátóv, J19,34 ale jeden z rytieřóv kopím jeho bok otevřě a ihned vyjide krev a voda. J19,35 A ten, jenž jest viděl, svědectvie jest vydal a pravé jest svědectvie jeho. A on vie, že pravdu die, abyšte i vy věřili. J19,36 Neb ty věci sú sě staly, aby sě písmo naplnilo: Kosti v něm nezlámáte. J19,37 A opět jiné písmo die: Uzřie, v koho sú bodli.

J19,38 Pak potom prosil jest Piláta Jozef ot Arimatie (protože bieše učedlník Ježíšóv, ale tajný pro strach židovský), aby sňal tělo Ježíšovo. I otpustil jest Pilát. Tehdy přijide a složi tělo Ježíšovo. J19,39 A přijide také i Nikodemus, jenž bieše v noci přišel k Ježíšovi najprvé, nesa smiešenú mirru a aloes, jakožto sto liber. J19,40 Tehdy vzěchu tělo Ježíšovo i obvázachu jě prostěradly s drahými mastmi, jakožto jest obyčej Židóm pochovávati sebe. J19,41 I bieše na tom miestě, kdež jest ukřižován, zahrada a v zahradě hrob nový, v němžto ještě nebieše nižádný položen. J19,42 Protož [tu]text doplněný editorem[387]tu] Ibi lat. pro svátek židovský, že bieše hrob blízko, vložichu veň Ježíše.

XX.

J20,1 Pak v jednu sobotu Maria Magdalena přijide ráno k hrobu, když ještě tmy biechu, i uzře kámen otvalený ot hrobu. J20,2 Tehdy běže a přijide k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož milováše Ježíš, a povědě jima: „Vzěli sú pána z hrobu, a nevieme, kde sú položili jeho.“

J20,3 Tehdy vyjide Petr a jiný ten učedlník i přijidešta k hrobu. J20,4 I běžéšta dva spolu, a on jiný učedlník předběže rúčejé Petra i přiběže prvé k hrobu. J20,5 A když sě nachýli, uzře položena prostěradla, ale však tam sám nevjide. J20,6 Tehdy přijide Šimon Petr následuje ho a vjide do hrobu i vidě prostěradla položena J20,7 a potnici, ješto bieše na jeho hlavě, ne s prostěradly položenu, ale obláště zavinutu v jedno miesto. J20,8 Tehdy vjide i ten učedlník, jenž bieše přišel první k hrobu, a uzřě i uvěři. J20,9 Nebo ještě nevědieše písma, že jest on měl z mrtvých vstáti. J20,10 Tehdy opět otjidechu učedlníci sami k sobě.

J20,11 A Maria stáše u hrobu plačíc. A když plakáše, skloni sě a nahléde do hrobu J20,12 i uzře dva anjely v bielém rúšě sediece, jednoho u hlavy a jednoho u noh, kdež bieše položeno tělo Ježíšovo. J20,13 Řkú jie oni: „Ženo, co pláčeš?“ Vece jim: „Neb vzěli sú pána mého a neviem, kde sú položili jeho.“ J20,14 To když vecě, obráti sě za sě i uzře Ježíše stojiece, a nevědieše, že Ježíš jest. J20,15 Vecě jie Ježíš: „Co pláčeš, ženo? Koho hledáš?“ A ona mnějíci, by byl zahradník, vece jemu: „Pane, zdalis ty jej vzal, pověz mi, a kdes jej položil, ať já jej vezmu.“ J20,16 Vecě jie Ježíš: „Maria!“ Ona obrátivši sě, vece jemu: „Raboni!“ (ješto slove: Mistře). J20,17 Vece jie Ježíš: „Neroď sě mne dotýkati, neb sem ještě nevstúpil k otci mému. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim: Vstupuji k otci mému a k otci vašemu, bohu mému a bohu vašemu.“ J20,18 Přijide Maria Magdalena zvěstujíc učedlníkóm, že sem viděla pána a to mi jest pověděl.

J20,19 A když bieše večer toho dne jednoho po sobotě a dveřě biechu zavřěny, kdež sě biechu učedlníci sešli pro bázen Židóv, přijide Ježíš i sta uprostřed učedlníkóv a vece jim: „Pokoj vám!“ J20,20 A když to vece, ukázal jim rucě i bok. I radovali sú sě učedlníci viděvše pána. J20,21 I vece jim opět: „Pokoj vám! Jakož mě jest poslal otec, i já posielám vás.“ J20,22 A to když vece, dechl jest a řekl jim: „Vezměte ducha svatého. J20,23 Kterýchž hříchy otpustíte, otpúštějí sě jim, a kterýchž zadržíte, zadržěni jsú.“ J20,24 A Tomáš, jeden ze dvanádcti, jenž slove U vieřě pochybující, nebieše s nimi, když bieše Ježíš přišel. J20,25 I vecechu jemu jiní učedlníci: „Viděli sme pána.“ A on vece jim: „Neuzřím li v jeho rukú bodenie hřebóv a nevpustím li prstu svého v miesto hřěbóv a nevpustím li ruky své v jeho bok, neuvěřím.“

J20,26 A po osmi dnech opět biechu učedlníci jeho vnitř a Tomáš s nimi. Přijide Ježíš zavřenými dveřmi i sta uprostřed a vece: „Pokoj vám!“ J20,27 Potom die Tomášovi: „Vnes sěm prst svój a viz rucě mé a podajž ruky své a pusť v bok mój a neroď býti nevěřící, ale věrný.“ J20,28 Otpovědě Tomáš a vece jemu: „Pán mój a bóh mój!“