ohlédaj. J11,35 I slzel jest Ježíš. J11,36 Tehdy vecechu Židé: „Aj, kterak ho milováše!“ J11,37 Ale někteří z nich praviechu: „Nemohl jest tento učiniti, jenž jest otevřěl oči slepému narozenému, aby i tento neumřel?“ J11,38 Tehdy Ježíš opět zařvav sám v sobě, přijide k hrobu. I bieše jeskyně a kámen jie bieše svrchu položen. J11,39 Vecě Ježíš: „Nazdvihněte kámen.“ Vece jemu Marta, sestra toho, jenž bieše umřel: „Pane, již smrdí, neb čtyřdný jest.“ J11,40 Vece jie Ježíš: „Však sem řekl tobě, že uvěříš li, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehdy vzdvižechu kámen. A Ježíš pozdvih oči nahoru, vece: „Otče, děkuji tobě, že si mě uslyšal. J11,42 A já sem věděl, že vždy mě slyšíš, ale pro lid, jenž vókol stojí, řekl sem, aby uvěřili, že si ty mě poslal.“ J11,43 To když vece, vzvola velikým hlasem: „Lazaře, poď ven!“ J11,44 A ihned vyjide, jenž bieše umřel, jsa svázán i nohy i rucě svazky, a tvář jeho potnicí bieše zavázána. Vece jim Ježíš: „Rozvěžte jej a nechte otjíti.“ J11,45 Tehdy mnozí z Židóv, jenž biechu přišli k Mariji a k Martě a viděli biechu, co jest učinil, věřili sú veň. J11,46 Ale někteří z nich otjidechu k zákonníkóm a pověděli sú jim, co jest učinil Ježíš.

J11,47 Protož sebrachu sě biskupové a zákonníci v radu proti Ježíšovi i praviechu: „Co učiníme, že tento člověk mnohé divy činí? J11,48 Propustíme li jeho tak, všickni uvěřie v něho, a přijdúce Římené, i vezmú miesto naše i lid.“ J11,49 Tehdy jeden z nich, Kaifáš jménem, když bieše biskupem toho léta, řekl jim: „Vy neviete ničehož J11,50 ani sě domyslíte, že vám potřebie jest, aby jeden člověk umřel za lid, a vešken lid nezahynul.“ J11,51 Ale toho sám ot sebe neřekl, ale když jest byl biskupem toho léta, prorokoval jest, že Ježíš mějieše umřieti za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby syny božie, ješto biechu rozptýleni, shromaždil v jednotu. J11,53 Protož od toho dne mysléchu, aby jeho zabili.

J11,54 Tehdy Ježíš již nechodieše zjevně u Židóv, ale otjide do krajiny podlé púště, do města, jenž slove Effrem, a tu bieše s učedlníky svými. J11,55 A blízko bieše velika noc židovská. I vstúpichu mnozí do Jeruzaléma z krajiny před velikú nocí, aby sebe posvětili. J11,56 Protož hledáchu Ježíše a mluviechu sami k sobě, v chrámě stojiece: „Co sě vám zdá, že nepřijde ke dni svátečniemu?“ Nebo biechu vydali biskupové a zákonníci přikázanie, že ktož by kolivěk věděl, kde on jest, aby ukázal, aby ho popadli.

XII.

J12,1 Tehdy Ježíš před šesti dni velikonoci přijide do Betanie, kdež jest byl Lazar umřel, jehož jest vzkřiesil Ježíš. J12,2 I učinichu jemu večeři tu a Marta slúžieše, ale Lazar jeden bieše z sedících s ním. J12,3 Tehdy Maria vzemši libru masti drahé z narda věrně učiněné, i umaza nohy Ježíšovy a utře vlasy svými nohy jeho. A dóm sě naplni vóně té masti. J12,4 Tehdy vece jeden z učedlníkóv jeho, Iudas Škariotský, jenž mějieše ho zraditi: J12,5 „Proč ta mast nenie prodána za tři sta peněz a nenie dána chudým?“ J12,6 A to jest řekl ne proto, by jemu byla péče o chudých, ale že zloděj bieše a miešky maje a ty věci, které jim posieláchu, nosieše. J12,7 Tehdy vece Ježíš: „Nechte jie, ať ji zachová ke dni pohřebi mé. J12,8 Neb chudé vždycky máte s sebú, ale mne vždycky nebudete mieti.“ J12,9 Tehdy pozna zástup mnohý z Židóv, že tu jest, i přijidechu netoliko pro Ježíše, ale aby Lazara viděli, jehož byl z mrtvých vzkřiesil.

J12,10 Tehdy mysléchu kniežata kněžská, aby i Lazara zahubili, J12,11 neb mnozí z Židóv proň otcháziechu a věřiechu v Ježíše. J12,12 Pak nazajtřie mnohý zástup, jenž sě bieše sebral ke dni slavnému, když uslyšechu, že Ježíš jde do Jeruzaléma, J12,13 vzěchu ratolesti palmové i vyjidechu v cěstu jemu i voláchu: „Spas ny, požehnaný, jenž si přišel ve jméno božie, králi izrahelský!“ J12,14 I naleze Ježíš oslátko i vsěde na ně, jakož psáno jest: J12,15 Neroď sě báti, dcero sionská, aj, král tvój jde tobě, sedě na oslátku [oslice]text doplněný editorem[242]oslice] asinae lat.. J12,16 Toho sú u prvu nepoznali učedlníci jeho, ale když jest oslaven Ježíš, tehdy sú sě rozpomenuli, že to bieše psáno o něm a to učinili jemu. J12,17 Protož zástup svědectvie vydáváše, jenž bieše s ním, kdyžto Lazara povolal z hrobu a vzkřiesil jej z mrtvých. J12,18 Protož i v cěstu vyšel jemu zástup, neb slyšiechu jeho ten div učiniti. J12,19 Tehdy zákonníci řekli sú sami k sobě: „Vidíte, že nic neprospieváme? Aj, vešken svět po něm jest otšel.“

J12,20 I biechu někteří pohanští z těch, ješto biechu sstúpili, aby sě modlili v den sváteční. J12,21 Protož ti přistúpichu k Filipovi, jenž bieše ot Bethsaidy galilejské, i prosiechu jeho řkúce: „Pane, rádi bychom Ježíše viděli.“ J12,22 I přijide Filip i povědě Ondřejevi. Ondřej opět a Filip pověděšta Ježíšovi. J12,23 Tehdy Ježíš otpovědě jim řka: „Přišla jest hodina, aby byl syn člověka oslaven. J12,24 Věru, věru pravi vám, jedné ač zrno obilné, padna v zemi, umře, J12,25 ono samo ostane. [A]text doplněný editorem[247]A] autem lat. pakli umře, mnoho užitka přinese. Kto miluje duši svú, ztratí ji, a kto nenávidí dušě své v tomto světě, v život věčný ostřiehá jie. J12,26 Ač mi kto slúží, následuj mne, a kdež já jsem, tu sluha mój bude. Pakli mi kto poslúží, poctí jeho otec mój. J12,27 Nynie dušě má zarmútila sě jest. A co diem? Otče, spas mě z této hodiny?