ve jméno jednorozeného syna božieho. J3,19 A toto jest súd, že světlo přišlo na svět, a milovali sú lidé viece temnosti nežli světlo, neb skutkové jich biechu zlí. J3,20 Neb každý, ktož zle činí, nenávidí světla a nejde k světlu, aby nebyli tresktáni skutkové jeho. J3,21 Ale kto činí pravdu, jde k světlu, aby byli zjěvni skutkové jeho, že jsú v bozě učiněni.“

J3,22 Potom přijide Ježíš a učedlníci jeho do židovské země a tu s nimi přebýváše a křstieše. J3,23 A bieše Jan také křstě v Ennon podlé Salim, neb tu biechu vody mnohé, i přichodiechu a křstiechu sě. J3,24 Nebo ještě Jan nebieše vsazen v žalář. J3,25 Proto stala sě jest otázka mezi učedlníky Janovými s Židy o očištěvání. J3,26 I přišli sú k Janovi a řekli sú jemu: „Mistře, ten, ješto bieše s tebú za Jordánem, jemuž si svědectvie vydal, aj, křstí ten a všickni jdú k němu.“ J3,27 Otpověděl Jan a řekl: „Nemóž člověk ničehož přijieti, jedné bude li jemu dáno s nebe. J3,28 Vy sami svědectvie mi vydáváte, že sem řekl: Já nejsem Kristus, ale že jsem poslán před ním. J3,29 Kto má chot, ženich jest, ale přietel ženichóv, jenž stojí a slyší jeho, radostí sě raduje pro hlas ženichóv. Protož v tom jest radost má naplněna, J3,30 že on musí rósti, a já sě menšiti. J3,31 Kto jest ze svrchku přišel, nade všěmi jest, kto z země jest, o zemi mluví. Ktož jest z nebe přišel, nade všěmi jest, J3,32 a což jest viděl a slyšal, to svědčí, a svědectvie jeho nižádný nepřijímá. J3,33 Ale kto přijímá jeho svědectvie, ten znamena, že bóh spravedlivý jest. J3,34 Neb koho jest poslal bóh, slova božie mluví, neb ne pod mieru dává bóh ducha. J3,35 Otec miluje syna a všecko jest dal v ruku jeho. J3,36 Kto věří v syna, má život věčný, ale kto jest nevěrný synu, neuzří života, ale hněv boží zóstává na něm.“

IIII.

J4,1 Protož když pozna Ježíš, že sú uslyšěli zákonníci, že Ježíš viece učedlníkóv činí a křstí než Jan J4,2 (ačkoli Ježíš nekřstieše, ale učedlníci jeho), J4,3 opustiv Židovstvo, i otjide opět do Galilee. J4,4 I musieše jíti skrzě Samaří.

J4,5 Protož přijide Ježíš do města samařského, ješto slove Sichar, podlé poplužie, ješto byl otdal Jákob synu svému Jozefovi. J4,6 A tu bieše studnice Jákobova. Tehdy Ježíš ustav na cěstě, sedieše tak nad studnicí. A hodina bieše jako šestá. J4,7 Přijide žena z Samarie vážit vody. Vecě jie Ježíš: „Daj mi píti.“ J4,8 (Ale učedlníci jeho biechu otešli do města, aby pokrmóv kúpili.) J4,9 Tehdy vecě jemu žena ta samaritánská: „Kterak ty jsa Žid ote mne žádáš píti, jenž jsem žena samaritánská?“ Však Židé neobcují s Samaritány. J4,10 Otpovědě Ježíš a vecě jie: „By věděla dar boží, a kto jest, jenž tobě die: Daj mi píti, ty by snad prosila ot něho a dal by tobě vodu živú.“ J4,11 Vecě jemu žena: „Pane, aniž máš, v čem by navážil, a studnice hluboká jest, otkudž tehdy máš vodu živú? J4,12 Zdali jsi ty větčí otcě našeho Jákoba, jenž jest nám dal tuto studnici a sám z nie pil i synové jeho i dobytek jeho?“ J4,13 Otpovědě Ježíš a vecě jie: „Každý, ktož sě napie z vody této, žiezniti bude opět, ale kto sě napie z vody, kterú já dám jemu, nebude žiezniti na věky. J4,14 Neb voda, kterú já dám jemu, bude v něm studnice vody skočície u věčný život.“ J4,15 Vecě k němu žena: „Pane, daj mi té vody, abych nežieznila na věky ani sěm chodila vážit.“ J4,16 Vecě jie Ježíš: „Jdi, zavolaj mužě tvého a přiď sěm.“ J4,17 Otpovědě žena a vecě: „Nemám mužě.“ Řekl jie Ježíš: „Dobřě si řekla, že nemám mužě, J4,18 neb si pět mužóv měla a nynie, jehož máš, nenie tvój muž, to si právě řekla.“ J4,19 Vecě jemu žena: „Pane, vizi, že prorok jsi ty. J4,20 Otcové naši na této hořě modlili sú sě, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest miesto, kdež sě musí modliti.“ J4,21 Vecě jie Ježíš: „Ženo, věř mně, že přijde hodina, kdyžto ani na této hořě, ani v Jeruzalémě modliti sě budete otci. J4,22 Vy sě modlíte nevědúce čemu, ale my sě modlíme, co vieme, neb spasenie z Židóv jest. J4,23 Ale přijde hodina, a nynie jest, když praví modlitebníci budú sě modliti otci v duchu a v pravdě. Nebo otec takových hledá, ješto by sě jemu modlili. J4,24 Duch jest bóh a ti, ješto sě modlé jemu, v duchu a v pravdě musie sě modliti.“ J4,25 Vecě jemu žena: „Viem, že Mesiáš přijde (jenž slove Kristus), protož když ten přijde, všecko nám zvěstuje.“ J4,26 Vece jie Ježíš: „Já jsem, jenž mluvím s tebú.“ J4,27 A ihned přišli sú učedlníci jeho i diviechu sě, že s ženú mluvieše, však ižádný nevecě: Co hledáš?, anebo: Co mluvíš s ní? J4,28 Tehdy žena nechavši tu svého vědra, i otjide do města i vecě těm lidem: J4,29 „Poďte a ohlédajte člověka, jenž mi jest pověděl všěcky věci, které sem učinila. Zdali on jest Kristus?“ J4,30 I vyšli sú z města a přijidechu k němu. J4,31 Zatiem prosichu ho učedlníci řkúce: „Mistře, jěz.“ J4,32 Ale on vece [jim]text doplněný editorem[77]jim] eis lat.: „Já mám krmi jiesti, kteréž vy neviete.“ J4,33 Tehdy vecechu učedlníci sami k sobě: „Zdali jest někto přinesl jemu jiesti?“ J4,34 Vece jim Ježíš: „Mój pokrm jest, abych učinil vóli jeho, jenž mě jest poslal, a abych dokonal skutek jeho. J4,35 Však vy pravíte, že ještě čtyřie měsieci jsú a žen přijde.