jim Ježíš řka: „Mé učenie nenie mé, ale toho, jenž mě jest poslal. J7,17 Bude liť kto chtieti vóli jeho činiti, pozná z učenie, jest li z boha, čili já sám ot sebe mluvím. J7,18 Kto sám ot sebe mluví, chvály vlastnie hledá. Ale kto hledá chvály toho, jenž ho jest poslal, ten spravedlivý jest a nespravedlnosti v něm nenie. J7,19 Však jest Mojžieš dal vám zákon, a nižádný z vás nečiní zákona. J7,20 Co mne hledáte zabiti?“ Otpovědě zástup a vecě: „Diábla máš! Kto tě hledá zabiti?“ J7,21 Otpovědě Ježíš a vecě jim: „Jeden sem skutek učinil, a všickni sě divíte. J7,22 Proto Mojžieš dal vám obřezovánie (ne by z Mojžieše bylo, ale z otcóv) a v sobotu obřezujete člověka. J7,23 Poněvadž obřezovánie přijímá člověk v sobotu, aby nebyl rušen zákon Mojžiešóv, na mě sě hněváte, že sem člověka cělého zdráva učinil v svátek? J7,24 Neroďte súditi podlé obličeje, ale spravedlivý súd suďte.“

J7,25 Tehdy někteří praviechu z Jeruzaléma: „Však tento jest, jehož Židé hledají zabiti, J7,26 a aj, zjěvně mluví, a nic jemu neřkú. Zdali sú jistě poznali kniežata, že on jest Kristus? J7,27 Ale tohoto vieme, otkud jest. Ale Kristus když přijde, nižádný nevie, otkud jest.“ J7,28 Tehdy voláše Ježíš, v chrámě uče a řka: „I mě viete, i otkud jsem, viete. A sám ot sebe nepřišel sem, ale jestiť pravý ten, jenž jest mě poslal, jehož vy neviete, J7,29 ale já viem jeho. A pakli diem, že jeho neviem, budu podobný vám lhář. Ale já viem jeho, neb od něho jsem a on mě jest poslal.“ J7,30 Protož někteří hledáchu jeho popadnúti, a nižádný neztáhl naň ruky své, neb ještě bieše nepřišla hodina jeho. J7,31 Ale z zástupa mnozí uvěřichu veň a praviechu: „Kristus když přijde, zdali větčie znamenie učiní, než které tento činí?“ J7,32 I slyšiechu zákonníci zástup o něm [ty věci]text doplněný editorem[160]ty věci] haec lat. repcíce i poslachu kniežata i zákonníci sluhy, aby jej popadli. J7,33 Tehdy řekl jim Ježíš: „Ještě malý čas s vámi jsem a jdu k tomu, jenž mě jest poslal. J7,34 Budete mne hledati, a nenaleznete, a kde já jsem, vy nemóžte přijíti.“ J7,35 Tehdy vecechu Židé sami k sobě: „Kam tento pójde, že nenaleznem jeho? Zdali v rozptýlenie pohanóv jde i bude učiti pohany? J7,36 Kteráž jest ta řěč, ješto pravi: Budete mne hledati, a nenaleznete, a kdež já jsem, vy nemóžte přijíti?“

J7,37 Pak v najposlední den velikého svátku stáše Ježíš a voláše řka: „Ač kto žiezní, poď ke mně a pí. J7,38 Ktož věří v mě, jako die písmo: Potoci z břicha jeho potekú živé vody.“ J7,39 A to jest o duchu svatém řekl, jehož mějiechu přijieti věřiece v něho. Nebo ještě nebieše duch svatý dán, že Ježíš ještě nebieše oslaven.

J7,40 Tehdy z toho zástupu, když uslyšěchu ty řeči jeho, praviechu: „Věru toť jest prorok.“ J7,41 A jiní praviechu: „Totoť jest Kristus.“ Ale někteří praviechu: „Zdali ot Galilee přijde Kristus? J7,42 Však písmo die, že z pokolenie Davidova a z Bethleema z hrádku, kdež jest byl David, přijde Kristus.“ J7,43 A tak rozdělenie stalo sě jest v zástupu pro něho. J7,44 Tehdy někteří z nich chtiechu jeho lapiti, ale nižádný nepusti naň ruku. J7,45 Pak přijidechu sluhy k biskupóm a k zákonníkóm. A oni jim vecechu: „Proč ste ho nepřivedli?“ J7,46 Otpověděchu sluhy: „Nikdy jest člověk tak nemluvil, jako tento člověk mluví.“ J7,47 Tehdy otpověděchu jim zákonníci: „Zdali i vy svedeni jste? J7,48 Zdali z kniežat uvěřil kto v něho nebo z zákonníkóv? J7,49 Ale zástup tento, jenž nezná zákona, zlořečení jsú.“ J7,50 Vecě k nim Nikodemus, ten, jenž bieše přišel k němu v noci, kterýž jeden bieše z nich: J7,51 „Zdali zákon náš súdí člověka dřieve, než uslyšie ot něho a zvie, co má učiniti?“ J7,52 Otpověděli sú a řekli sú jemu: „Zdali i ty Galilejský jsi? Zpytuj písma a viz, že prorok z Galilee nepovstává.“ J7,53 I vrátichu sě každý do svého domu.

VIII.

J8,1 Pak Ježíš bral sě jest na horu Olivetskú J8,2 a na úsvitě opět přijide do chrámu a vešken lid přijide k němu a sedě učieše jej. J8,3 I přivedechu mistři a zákonníci ženu popadenú v cizoložství a postavichu ji uprostřed J8,4 i řekli sú jemu: „Mistře, tato žena jest nynie popadena v cizoložství J8,5 a v zákoně Mojžieš přikázal nám takové ukamenovati. Protož ty co dieš?“ J8,6 A to praviechu pokúšejíc jeho, aby ho mohli obžalovati. Tehdy Ježíš skloniv sě dolóv, prstem psáše na zemi. J8,7 A když ustavični biechu tiežíce jeho, vzdviže sě i vecě jim: „Kto jest z vás bez hřiechu, první vrz na ni kamenem.“ J8,8 A opět sě skloniv, psáše na zemi. J8,9 Ale oni to uslyšěvše, jeden po druhém vycháziechu, počenše ot starších, i osta sám Ježíš a žena naprostřed stojéc. J8,10 A pozdvih sě Ježíš, vecě jie: „Ženo, kde jsú, jenž na tě žalováchu? Nižádný tebe neotsúdil?“ J8,11 Kterážto vecě: „Nižádný, pane.“ I řekl jest jie Ježíš: „Aniž já tebe otsúdím, jdi a již viece neroď hřěšiti.“

J8,12 Tehdy opět mluvil jest Ježíš jim řka: „Já jsem světlo světa; kto mne následuje, nechodí ve tmách, ale bude mieti světlo života.“ J8,13 Tehdy sú řekli jemu zákonníci: „Ty sám o sobě svědectvie vydáváš, svědectvie tvé nenie pravé.“ J8,14 Otpověděl Ježíš a řekl jest jim: „Ač já svědectvie vydávám sám o sobě, pravé