na vzkřiešenie života, ale ktož sú zlé věci činili, na vzkřiešenie súdu. J5,30 Nemohu já sám ot sebe ničehož učiniti, ale jakož slyším, tak súdím, a súd mój spravedlivý jest, neb nehledám své vóle, ale vóle toho, jenž mě jest poslal, otcovy.“

J5,31 „Ač já svědectvie sám o sobě vydávám, svědectvie mé nenie pravé. J5,32 Jiný jest, jenž svědectvie vydává o mně, a viem, že pravé jest svědectvie jeho, kteréžto o mně vydává. J5,33 Vy ste poslali k Janovi a svědectvie vydal jest pravdě. J5,34 Ale já svědectvie neberu ot člověka, ale i to pravi, abyšte vy byli spaseni. J5,35 On jest byl světedlnice hořície a svietiec, ale vy ste sě nechtěli veseliti na čas v světle jeho. J5,36 Ale já mám svědectvie větčie než Jan. Neb skutky, kteréž mi jest dal otec, abych jě dokonal, ti skutkové, kteréž já činím, svědectvie vydávají o mně, že mě jest otec poslal. J5,37 A jenž mě jest poslal otec, tenť jest svědectvie vydal o mně. Ani ste hlasu jeho slyšěli kdy, ani ste tváři jeho opatřili J5,38 a slova jeho nemáte v sobě přebývajícieho, neb jehož jest on poslal, tomu vy nevěříte. J5,39 Zpytujte písma, v nichžto sě domnieváte život věčný mieti, a ta jsú, ješto svědectvie vydávají o mně, J5,40 a nechcete přijíti ke mně, abyšte život měli. J5,41 Vzvelebenie ot lidí nepřijímám, J5,42 ale poznal sem vás, že milovánie božieho nemáte v sobě. J5,43 Já sem přišel ve jméno otcě mého, a nepřijeli ste mne. Přijde li jiný ve jméno své, toho přijmete. J5,44 Kterak vy móžte věřiti, jenž slávu jeden ot druhého přijímáte, a chvály, ješto ot samého boha jest, nehledáte? J5,45 Neroďte mnieti, bychť já měl na vy žalovati před otcem, jestiť, kto na vy žaluje, Mojžieš, v němž vy naději máte. J5,46 Neb byšte věřili Mojžiešovi, věřili byšte snad i mně, nebo jest on o mně psal. J5,47 Ale když jeho písmu nevěříte, kterak mým slovóm uvěříte?“

VI.

J6,1 Potom otjide Ježíš přes moře galilejské, jenž jest Tiberiadské, J6,2 a šlo jest po něm množstvie veliké, neb sú viděli divy, které jest činil nad těmi, kteříž sú byli nemocni. J6,3 Tehdy všel jest Ježíš na horu a tu sedieše s svými učedlníky. J6,4 A bieše velmi blízký beránka den slavný židovský. J6,5 A když pozdviže Ježíš oči a uzře, že množstvie velmi veliké jde k němu, die Filipovi: „Otkud kúpíme chleby, aby jedli tito?“ J6,6 Ale to jest řekl pokúšeje ho, neb on vědieše, co by měl činiti. J6,7 A otpovědě jemu Filip: „Dvú stú peněz chlebové nestačie jim, aby každý maličko co vzal.“ J6,8 Die jemu jeden z učedlníkóv jeho, Ondřej, bratr Šimonóv Petróv: J6,9 „Jest tuto jedno dietě zde, jenž má pět chlebóv ječných a dvě rybě, ale teď co jsú mezi tak mnohé?“ J6,10 Tehdy vecě Ježíš: „Kažte lidem siesti.“ A bieše mnohé sěno na miestě. Tehdy usedli sú mužie u počtu jednak pět tisícóv. J6,11 A vzal jest Ježíš chleby, a když dieky učini, rozdělil jest sedícím, též i z ryb, kterak sú mnoho chtěli. J6,12 A když sú plni byli, řekl jest učedlníkóm svým: „Sberte ty, kteří sú ostali, zlomky, ať nezhynú.“ J6,13 Tehdy oni sebrali sú a naplnili sú dvanádst košóv úlomkóv z pěti chlebóv ječných a ze dvú rybú, jenž sú zóstali těm, kteří sú jedli. J6,14 Tehdy ti lidé, když uzřeli sú div, který jest učinil, řekli sú, že tento jest jistě prorok, jenž má přijíti na svět. J6,15 Tehdy Ježíš, když pozna, že mějiechu přijíti, aby jej popadli a učinili ho králem, uteče opět on sám na horu.

J6,16 A když by pozdě, sjidechu učedlníci jeho k moři. J6,17 A když vstúpichu na lodí, přejidechu přes moře do Kafarnaum. A již sě biechu tmy učinily, a nepřišel k nim bieše Ježíš. J6,18 Ale moře dutím velikého větru povstáváše. J6,19 Tehdy když biechu otpluli jako za pětmezcietma honóv anebo za třidceti, uzřechu Ježíše chodiece po moři, a že blízko již bieše, i vzbáchu sě. J6,20 Ale on řekl jim: „Jáť jsem, neroďte sě báti!“ J6,21 Tehdy chtiechu jej vzieti na lodí, a ihned by lodí u země, kamž chtiechu. J6,22 Pak jiného dne zástup, jenž stáše za mořem, uzřev, že jiné lodie tu nebieše, než jedna, a že Ježíš nevšel bieše s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho biechu otešli. J6,23 A jiné lodie biechu připluly od Tiberiady k tomu miestu, kde biechu jedli chléb, chválu činiece bohu. J6,24 Tehdy když uzře zástup, že by Ježíš tu nebyl ani učedlníci jeho, vstúpichu na lodie i přijidechu do Kafarnaum hledajíce Ježíše.

J6,25 A když jej nalezechu za mořem, řekli sú jemu: „Mistře, kdy si sěm přišel?“ J6,26 Otpovědě jim Ježíš a vecě: „Věru, věru pravi vám, hledáte mne ne proto, že ste divy viděli, ale že ste z chlebóv jedli a nasyceni jste. J6,27 Dělajte pokrm ne ten, ještoť zhyne, ale ještoť ostane k věčnému životu, kterýž syn člověka dá vám, neb ten bóh otec znamenal jest.“ J6,28 Protož řekli sú k němu: „Co učiníme, abychme dělali diela božie dobrá?“ J6,29 Otpovědě Ježíš a vecě jim: „Toť jest dielo božie, abyšte věřili v toho, jehož jest on poslal.“ J6,30 Protož řekli sú jemu: „Kteréž tehdy znamenie činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co činíš? J6,31 Otcové naši jedli sú mannu na púšti, jakož psáno jest: Chléb z nebe dal jim jiesti.“ J6,32 Tehdy řekl