jim Ježíš: „Věru, věru pravi vám, ne Mojžieš dal vám chléb z nebe, ale otec mój dává vám chléb pravý z nebe. J6,33 Nebo chléb pravý jest, jenž jest s nebe sstúpil a dává život světu.“ J6,34 Tehdy řekli sú k němu: „Pane, daj nám vždy chléb ten!“ J6,35 I řekl jim Ježíš: „Já jsem chléb života. Kto přijde ke mně, nebude lačněti, a kto věří v mě, nebude žiezniti nikdy. J6,36 Ale řekl sem vám, že ste i viděli mě, a nevěřili ste. J6,37 Vše, což mi dává otec, ke mně přijde a toho, jenž ke mně přijde, nevyvrhu ven. J6,38 Neb sem sstúpil s nebe, ne abych svú vóli činil, ale vóli jeho, jenž mě jest poslal. J6,39 [A to jest vóle jeho, jenž mě jest poslal]text doplněný editorem[135]A to jest vóle jeho, jenž mě jest poslal] Haec est autem voluntas eius, qui misit me lat. (homoiot.), otcova, abych z toho, což mi jest dal, nic neztratil, ale to vzkřiesil v najposlednější den. J6,40 Neb ta jest vóle otcě mého, jenž mě jest poslal, aby každý, ktož uzří syna a věří v něho, měl život věčný, a já vzkřiesím jej v najposlednější den.“ J6,41 Tehdy reptáchu Židé z toho, že byl řekl: Já jsem chléb, jenž sem s nebe sstúpil. J6,42 I praviechu: „Však tento jest Ježíš, syn Jozefóv, jehož sme my znali otcě i máteř. Kterak tehdy die tento, že sem s nebe sstúpil?“ J6,43 Tehdy otpovědě Ježíš i vecě jim: „Neroďte vespolek reptati, J6,44 nižádný nemóž ke mně přijíti, jedné otec, jenž mě jest poslal, přitiehne jeho; a já jej vzkřiesím v najposlednější den. J6,45 Psáno jest v prorociech: I budú všickni učení boží. Každý, ktož jest uslyšal ot otcě a naučil sě, přijde ke mně. J6,46 Ne proto, by kto viděl otcě, jediné ten, jenž ot boha jest, ten vidí otcě. J6,47 Věru, věru pravi vám, kto věří v mě, má život věčný.“

J6,48 „Já jsem chléb života. J6,49 Otcové vaši jedli sú mannu na púšti, a zemřěli sú. J6,50 Tento jest chléb pravý s nebe sstupující, aby ktož by z něho jedl, neumřěl. J6,51 Já jsem chléb živý, jenž sem s nebe sstúpil. J6,52 Ač kto jiesti z toho chleba bude, živ bude na věky. A chléb, který já dám, tělo mé jest za život světa.“ J6,53 Protož svářiechu sě Židé vespolek řkúce: „Kterak móž tento nám dáti tělo své k jedení?“ J6,54 Tehdy vecě jim Ježíš: „Věru, věru pravi vám, nebudete li těla syna člověčieho jiesti a píti krve jeho, nebudete mieti života v sobě. J6,55 Ktož jie tělo mé a pie krev mú, má život věčný a já vzkřiesím jej v najposlednější den. J6,56 Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. J6,57 Kto jie tělo mé a pie krev mú, ve mně přebývá a já v něm. J6,58 Jakož mě jest poslal živý otec, i já živ jsem pro otcě, a ktož mě jie, i on bude živ pro mě. J6,59 Tentoť jest chléb, jenž jest s nebe sstúpil. Ne jako otcové vaši jedli sú mannu, a zemřěli sú. Ktož jie chléb tento, bude živ na věky.“

J6,60 To jest mluvil v Kafarnaum, učě v škole. J6,61 Protož mnozí z jeho učedlníkóv to uslyšěvše, řekli sú: „Tvrdá jest řěč tato, kto ji móž slyšeti?“ J6,62 A věda Ježíš sám u sebe, že učedlníci [jeho]text doplněný editorem[142]jeho] eius lat. z toho reptáchu, řekl jest jim: „To vás pohoršuje? J6,63 Když tehdy uzříte syna člověčieho vstupujíce, kde jest dřieve byl? J6,64 Duch jest, jenž obživuje, ale tělo neprospievá ničehož. Slova, která sem já mluvil vám, jsú duch a život. J6,65 Ale jsú někteří z vás, ješto nevěřie.“ Nebo ot počátka věděl jest Ježíš, kteří biechu veň věřili a kto ho mějieše zraditi. J6,66 I otpovědě: „Protož sem vám řekl, že nižádný nemóž přijíti ke mně, nebude li jemu dáno ot otcě mého.“ J6,67 Proto mnozí z učedlníkóv jeho postúpichu za sě a již s ním nechodiechu. J6,68 Tehdy vecě Ježíš ke dvanádsti: „Zdali i vy chcete otjíti?“ J6,69 Tehdy otpovědě jemu Šimon Petr: „Pane, k komu pójdem? Slova věčného života máš J6,70 a my věříme a poznali sme, že ty jsi Kristus, syn boží.“ J6,71 Otpovědě jim Ježíš: „Však sem já vás dvanádcte vyvolil, a jeden z vás diábel jest.“ J6,72 Ale to pravieše o Jidášovi Šimona Škariotského, nebo ho ten mějieše zraditi, když bieše jeden ze dvanácti.

VII.

J7,1 Potom chodieše Ježíš do Galilee, nebo nechtieše choditi do Židovstva, že hledáchu jeho Židé zabiti. J7,2 A bieše blízko den slavný židovský stanový. J7,3 I vecěchu k němu bratřie jeho: „Vyjdi odtudto a jdi do Židovstva, ať i tvoji učedlníci uzřie skutky tvé, jenž činíš. J7,4 Nižádný zajisté v tajně nic nečiní, by nehledal on, aby zjěvno nebylo. Ač co činíš, zjěv sě samého světu.“ J7,5 Ani zajisté bratřie jeho věřiechu veň. J7,6 Protož vecě jim Ježíš: „Čas mój ještě nepřišel jest, ale čas váš vždy jest hotov. J7,7 Nemóž vás svět nenáviděti, ale měť nenávidí, neb já svědectvie vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsú. J7,8 Vy vstupte k tomuto dni slavnému, ale já nevzejdu k tomu dni slavnému, neb čas mój ještě sě jest nenaplnil.“ J7,9 To když povědě jim, sám osta v Galilei.

J7,10 A když bratřie jeho vzjidechu, tehdy i on vzjide ke dni svátečniemu, ne zjěvně, ale jako tajně. J7,11 Tehdy Židé hledáchu ho v den sváteční a praviechu: „Kde jest ten?“ J7,12 I bieše mnohé reptánie v zástupu o něm, neb někteří praviechu, že dobrý jest, a jiní praviechu, že nic, ale svodí zástupy. J7,13 Však ižádný o něm zjěvně nemluvieše pro hrózu židovskú.

J7,14 A když sě již den slavný napoly děléše, vstúpi Ježíš do chrámu a učieše. J7,15 I diviechu sě Židé řkúce: „Kterak tento písmo umie, a neučiv sě?“ J7,16 Otpovědě