[4r]číslo strany rukopisuvšelikého těla buď toho, ktož v rozkoši a u veselí živ byl, buď toho, ktož v práci a v zdrželivosti život svój vedl jest. O témž ještě svatý Bernart takto jest napsal: Pověz mi, kde sú milovníci tohoto světa, kteříž s vámi byli. Nic jich neostalo, jedné prach a červie. Pozoruj pilně, co sú nynie a co sú prvé byli lidé. Prvé byli sú jedli a pili, smáli se, vedli v dobrých věcech dny své. A v okamžení do pekla sstúpili, zde tělo jich červóm a tam duše jich ohni věčnému dána jest, aby čekala otsúzenie věčného v tovařišstvie diábelské, s nimiž jest se zde spojila skrze hřiechy. Co jim prospěla marná chvála, krátká radost, světská moc, tělesná rozkoš, zboží falešné, množstvie služebníkóv a zlé žádosti? Kam se děl smiech a kratochvilní žertové, kam se poděla marná chvála a zpurnost po takém utěšení, jaké zarmúcenie po také rozkoši, jaká bieda z takého povýšenie, upadli sú u veliký pád a těžké muky. Protož co se jest jim přihodilo, též se tobě přihoditi muože. Nebo člověk jsi, člověk z země stvořený, z země živnost béřeš a v zemi se navrátíš. Ještě o těch milovníciech světa, kteříž tak tělesně světsky živi sú, smrti sobě se blízké nebojiec. Takto svatý Bernart die: Ó, biedný biedníče, kteréž biedy toho světa svodie, když v dobrých věcech vedú dny své, a okamženie do pekla sstoupie. Jakož David v žalmě o nich die: Přijdeť smrt na ně a zaživa do pekla vstúpie. Jistě z těch každý řeči by mohl řieci: Obklíčily sú mě bolesti smrti a nebezpečenstvie pekelná