[2r]číslo strany rukopisuvšecky věci naše, dobré i zlé, nejisté jsú, sama smrt jistá. A ač hodina její jest tajná a nejistá, ale onať jest najjistějšie a jdúcie, nebo přijde brzo a nebude meškati. Jakož v Eklesiastiku ve 8. kapitule o tom se píše takto: Pamětliv buď, že smrt meškati nebude! Jakož v knihách Tobiášových tito veršíkové o tom sú napsaní: Smrt se přibližuje, utéci nelze než dáti, což kolivěk dlužen zaplatiti povinen její daň. K témuž die svatý Bernart: Biedný člověče, proč se na každú hodinu k smrti nepřipravuješ! Mysl se již mrtvým býti, poněvadž máš z práva umřieti. Domysl na to, kterak se oči tvé opak obrátie, žíly tvé se strhají. A srdce se rozpučí bolestí. Kto se tehdy toho báti nebude? A poníží se jistě, věda, že má umřieti a v zemi se obrátiti. Tuť nebude osob přijímanie. Jakož jest i od počátku nebylo. O témž také v knihách Královských stojí takto napsáno: Všickni umřeme a jako voda se rozplyneme v zemi. A v knihách Richarda takto stojí: Hodně slóve[a]slóve] ſlowee smrt, nebo kúsanie hořké všemi činí a nemuož jeho žádný utéci. A kterémuž v knihách o potupě světa tito veršové napsáni jsú: Smrt vše podtíná, smrt všecko mrtví, což se z těla rodí, povýšené lidi zsuzuje, i nízké, všem panuje, v urozených ciesařstvie drží, žádného se nestydí, obecná jest všem, rovně kniežeti i vývodě. A neslitujeť se, mladé i staré pudí před se. K jejiemu zařvání vše se třese bázní. Co se v světě hýbe, když ona