matky činí a dětem svým slouží, které netoliko samy nekojí, nechovají, ale chůvám nečistým, neřádným, na poctivosti zmařeným, chlipným, hněvivým, ožralým děti své poroučejí. Nebo toť jest jisté, že dítě spolu s pokrmem zse a přijímá i nestydatost a zlé mravy své chovačky. Odtud opatrně řekla o Kristu ona dobrá žena v evangelium: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsi, kterých si užíval. Mléko zajisté velikou moc má k mravům. O císaři Tiberiovi se píše, že on vinou chovačky své ožralé sám také ožralcem učiněn byl, takže potom ne Tiberius, ale Biberius nazýván byl. A Dion lib. 2. píše o císaři Kaligulovi, že on to ne od rodičů, ale od chůvy měl, že tyrannem ukrutným a zakrnělým byl. A Gellius píše, že nějaký, jsa dítětem, krmen byl mlékem kozím, když vyrostl, skákal tak rovně jako koza. Pročež matky samy své děti krmiti mají i pro příbuzenství krve i proto, že ta věc mnoho napomáhá k svazku lásky, nebo děti matky ty, které je vychovaly, horlivěji milují. Zase není možné, aby tak ty milovati mohly, které je nevychovaly. David v žalmu 22: Hospodine, tys mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání ještě při prsích matky mé. Tu schvaluje při sobě řád a opatrování boží. Patrný pak jest opatrování božího důvod v tom, že jak se děťátko narodí, pokrm v prsech matky sobě od Boha připravený má. Které tedy své děti jiným chovati dávají, ten řád opatrování božího vyvracejí. Nic tu jiného nehledajíce, než aby brzy staré a škaredé nebyly, aby s dětmi práce neměly. Ještě i jméno i povinnost matky ruší, které samy nekrmí, nebo matce netoliko přísluší roditi, ale, což porodila, chovati i krmiti. Země, což rodí, také i krmí. Strom, což vynáší, to i šťávou svou chová. Voda, co vydává, to vychovává. Životčichové, i ta lítá zvířata, plod svůj netoliko rodí, ale i sami krmí.

A tak přední povinnosti mateřské