to kacířstvím nazývá a tvrdí, že žádná žena hned od věku Bohu oběti nečinila, a tak ani křtu konati nemá. Křest jest církevní služba s kázaním božího slova spojena, a poněvadž jedna, tedy i druhá ta služba jest ženám zbráněna (I. Tim. 2, v. 12).

Nemají pobožní manželé i při křtu dítek svých exorcisma, totiž zaklinání ďábla dopouštěti. Pán Kristus a jeho apoštolé zaklinání neb vyhánění ďábla užívali, když ho z posedlých vymitali. Ale to div a zázrak byl a s jinými zázraky v prvotní církvi na čas trval. Nyní kteří to činí, hřičku strojí, anobrž i smlouvě boží, i dítkám od věrných rodičů v lůnu církve splozeným, i všem matkám a ženám těhotným, i svatému manželství křivdu a potupu činí. Písma svatá nám toho nikdež nepřikazují, abychom při křtu zaklinání ďábla užívali. Svatý Petr pokřtil Kornelia, svatý Filip královny mouřeninské komorníka, apoštolé vyrostlé lidi i dítky křtili, k tomu žádných ďábla zaklinání nepřilipali. Obřízka za Starého zákona místo křtu byla, a však Židé při obřízce dítek žádného zaklinání neužívali, kteréž kdyby potřebné bylo, nevěříme tomu, aby proroci svatí o něm nic nepsali. Summou: jest nesmyslnost ďábla vyháněti odtud, kde ho není a kde přítomnosti své neukazuje žádného znamení.

Nemají i toho trpěti pobožní rodičové, aby při křtu dítek jejich soli, bláta, svíčky, oleje a jiných přidavků užíváno býti mělo. To všecko lidé k božímu křtu připlichtili z svého mozku, to všecko jest vopičí následování a Kristu i skutkům jeho se posmívání. Pán Kristus slepého od narození uzdraviti maje, na zemi plinul, bláto udělal, ním oči slepého pomazal a zrak mu navrátil (Jan 9). Ale děti, které se křtí, sou-li slepé? Zdaliž by raději tak o zrak nepřišly, kdyby tou nečistotou mazány byly? A co Pán Kristus činil, zdaliž jest to kněžím činiti přikázal? Soli, ač