svědčí, království nebeské. K ním přináleží i slib života věčného, tedy milosti boží odloučeny býti nemohou, jakož (Skut. 2) Petr sv. svědčí řka: Vámť zajisté zaslíbení stalo se a synům vaším i všechněm, kteří daleko sou, totiž potomkům vaším, kteří se ještě nezrodili, ale teprv z vás a potomků vaších pojíti mají.

VII. Poněvadž mnozí věku dospělého bez křtu k spasení přicházeli, proč by nevinné dítky přijíti nemohly? Jan Křtitel, apoštolé a z učedlníků Páně mnozí nečteme, aby pokřtění byli. Nedošel křtu lotr na kříži a onen, kterýž s Jakubem svatým sťat byl, nebo jakž víru vyznal, hned jat a s Jakubem svatým sťat jest. Nedošel ho svatý císař Valentinian, a však o něm svatý Ambrož píše, že milosti křtu svatého prázen nebyl, poněvadž žádostí jeho hořel, ačkoli ho nedošel. Pěkně řekl jeden: Non carentia, sed contemtus sacramentorum damnat. Totiž: Svátosti nejsou na škodu těm, kteří jich bezelstně dojíti nemohou, ale těm, kteří nimi svévolně zhrzejí. Ne křest, než zásluha Kristova jest příčina podstatná našeho spasení, křest toliko jest jeho jistota, důvod, pečet a vysvědčení. Odtud dí Kristus: Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude, kdo neuvěří, bude zatracen. Neřekl: Kdo neuvěří a nepokřtí se, věděl, že ne všickni budou moci křtu dojíti, protož ne nepokřtěné, ale nevěřící odsoudil.

VIII. Kde jest kořen svatý (praví apoštol k Řím. II), tuť sou i ratolesti svaté. Ale pobožní, věřící, duchovní Izrahelitové sou kořen svatý, tedy i děti jako ratolesti z nich rozplozené svaté sou.

IX. Poněvadž dobrou naději máme o dítkách, byť nikdý večeře Paně neužívaly, že nehynou. Proč bychom i o těch, které bez křtu umírají, dobré naděje neměli, že spaseni budou?

X. Poněvadž Pán Kristus všelijakých lidí, chudých i bohatých, silných i mdlých, velikých i malých a všelikého