všelikého věku, starého, prostředního, mladého, jest Spasitelem, kterak by i malých dítek Spasitelem nebyl? Poněvadž Pán Kristus netoliko jest učiněn dokonalým mužem, mládencem, pacholátkem, ano i maličkým děťátkem, kterak by tedy i dítky maličké v něm učastnosti neměly? Poněvadž Kristus i nestatečnost věku dětinského ráčil přijíti, kterakž by dítek Spasitelem nebyl, lečby někdo smyslil neb říci směl, že on na darmo děťátkem jest učinen. Ač pak dítky naše křesťanské v hříchu se rodí, v hříchu se počínají a skázu porušení hned z života matky s sebou na tento svět přinášejí, však dětinství Kristovo nám toho brání, abychom žádné zlé naděje o nich neměli, je nesoudili, milosti boží nezbavovali, byť pak k víře ještě nepřišly, byť pak bez křtu z světa sešly.

Z těch důvodů poznati můžeme, jak velice hřešili a hřeší ti, kteří dítky nekřtěné milosti boží odcizují. Nebo což jest vlastního Kristu, to svátostem připisují, což jest vlastního Ducha svatého, na živel přenášejí, smlouvu věčnou, kterou s Abrahamem Bůh učinil, ruší, milosrdenství boží vyprazdňují, smrt Kristovou a zásluhu jeho za nedostatečnou mají, všetečně soudu Kristového se ujímají, anobrž k těm nevinným dítkám příliš všeteční, přísní, tvrdí i nestoudní sou, tyranství velikého proti nim se dopouštějí. Co medle proti ním zavinily nevinné dítky, že je bez příčiny, důvodu žádného nemajíce, na zatracení odsuzují? Zdaliž smutné rodiče, těšiti je majíce, víc nezarmucují, ano i v zoufalství neuvodí? Zdaliž i všemohoucnost boží nezmenšují, jako by Bůh nemohl jináč lidi než skrze křest vodní spasiti? Zdaliž i zásluhu Kristovu nestenčují a nelehčí, když spasení k znamením a živlům porušitedlným přivazují? Zdaliž i lid v bezbožnosti neutvrzují, kteří mní, že z křtu samého spaseni budou, protož beze všeho pokání nepravosti páší. A co více? Zdali i v blud neuvozují? Nebo když