toliko mírnost zachovávají. Ti hřeší, kteří jsou v pláči neukojitedlní, nemírní, příliš naříkají, za čas dlouhý se spokojiti nechtějí, ješto tím nic neprospívají, nebo kdo co může proti Bohu? Nýbrž takovým nemírným horlením Boha hněvají a jemu k většímu trestání příčinu dávají.

Toť jsou ti spůsobové, kterými dítky své Bohu obětovati mají rodičové. Nežádá a nepotřebuje toho Pán Bůh, aby jako za zákona Starého jemu při obětování dítek beránky, hrdličky, holubičky obětovali. Od těch věcí nás Pán Kristus příštím svým osvobodil, ale ač ty věci sou shlazeny, však rodičkám křesťanským slouží k poučení a z těch naučiti se mohou o svém povolání, nebo Bůh šestinedělkám hrdličky a holubičky proto obětovati přikázal, aby je tím o jejich povinnosti napomenul a k mnohým dobrým ctnostem a povahám nabídl a navedl. Nebo ti, kteří přirození všech věcí spytují, o hrdličkách a holubičkách píší, že stud neb stydlivostí se vší pilnost ostříhají, cizoložstva se vzdalují, k samcům cizím se nepřiměšují, v manželství jistém libost majíce, jeho věrně ostříhají, dům společný opatrují a hlídají, v vychování mladých sobě věrně napomáhají, a jakož samcům svým věrné jsou, tak je i přísné snášejí. A ta jest příčina, že i u pohanů také věrnosti manželské za obraz a znamení vždycky byly. Chtěl tehdy Mojžíš netoliko slovy, ale i znameními manželky o jejich povolání napomenouti, protož obětovati přikázal ne koroptvu, která vejce své rozráží, ne žežhulku, kteráž vejce své jiným ptákům podvrhuje, ale hrdličky a holubičky, aby manželé jejich ctnosti následovali. Jest pak při holubičkách sprostnost, láska, čistota, jsou bez vší žluči a zlosti. Jako tedy Šalomoun lenocha odsílá k mravenci, aby se od něho učil práci, tak Mojžíš tuto odsílá k hrdličkám a k holubičkám rodičky, aby se od nich naučili věrnosti, lásce, trpělivosti, čistotě.