křest k spasení tak nevyhnutedlně potřebný usoudili, z toho jeho službu v čas potřeby, totiž kdyby děťátko mdlé bylo, ženám a babám dopouštějí, ješto které to činí, těžce hřeší, že se v to, čehož jim Bůh nikdá neporučil, vtírají, nebo ženě poněvadž nesluší v církvi učiti, slovo boží kázati, nesluší i křtem sloužiti (I Tim. 2). Neb křtem bez slova božího se sloužiti nemůže.

XI. Křtu samému vodnímu spasení a život věčný připisují, tomu nerozumějíce, že smlouva boží i před přijetím křtu k vyvoleným se vstahuje (Genes. 17). Anobrž ženy, poněvadž večeří Páně nemají sloužiti, nemají i křtíti. A byť i děťátko bez křtu umřelo, bezelstně ho dojíti nemohouc, zdaliž tu o dušičku jeho běží? Zdaliž jest milost boží k svátostem přivázaná? Zdaliž raději není na slibích božích a pravdě boží založena? Tak, že kde jen potupa té svátosti nepřistoupí, stačí k spasení slib věrou ujatý, kterýž rodiče i rodinu posvěcuje.

VIII. Kterak pobožní manželé dítky své zdárně zrozené vychovávati a Bohu obětovati mají:

I. Jakož dítky sou slavný a vzáctný dar boží, tak mají Bohu srdečně za ně děkovati, že je ráčil tak slavným darem svým poctiti, že jim dal šťastně a zdárně na svět přijíti, aby netoliko dědicové jejich byly, rod jejich rozšířily, ale aby je po sobě vzáctné ctitele Bohu zanechali.

II. Tať jest svatá také povinnost manželů, aby dítky ještě v životě zůstávající, zvlášť pak již v nově zrozené, Bohu na modlitbě ustavičné obětovali, svatými prozbami žádajíce, aby je čerstvé, zdravé na svět vyvesti, v zdraví a v čerstvosti chovati, jim bohatě požehnati a šťastný vzrost dáti ráčil, aby mohly jako dítě Jan Křtitel růsti a v duchu se posilňovati jako dítě Pán Ježíš netoliko věkem, ale i moudrostí a milostí u Boha i u lidí prospívati