dětí takových pochybovati, když jen tím sami vinni nejsou. Ale poněvadž to sám Bůh všemohoucí dopouští a vůle jeho v tom jest, vůli jeho povoliti a poddáni býti mají. Víme o tom, že někdy satan skrze kněží bludné mnohé smysli zlé o takových nemluvňátkách v lid vtrousil a srdce lidí pověrčivých zšálil, totiž že tváře boží neuzří, že věčného spasení s jinými pokřtěnými nebudou učastní. Ale my, vedlé Písma svatého rodičky křesťanské lepší nadějí těšiti dítkám nekřtěným jejich nětco lepšího z Písma svatého slibovati, ano i spasením jistým je bezpečiti můžeme, a to těmito důvody:

I. Co nám jest křest svatý, to byla Židům obřízka, a tu obřízku jejích dítky teprv osmého dne podlé Zákona po svém narození přijímaly. Jest pak jistá věc, že mnohé dítky před tím dnem umíraly a obřízky nedošly, a však na zatracení nepřišly, a žádný z Židů tak mozku drsnatého nebyl, aby je odsuzoval. Poněvadž tedy spasení nepotracely bez obřízky umírající děti židovské, ovšem křesťanské. Leč bychom říci chtěli, že los náš jest horší pod podstatou a pravdou než pod stínem. Ale los náš a spůsob není horší za Zákona nového než lidu izraelského za Zákona starého. Tedy i dítky naše, byť i bez křtu scházely, spasení nepotracují.

II. Synové izraelští na poušti za celých čtyrydceti let synů svých z rozkazu božího neobřezovali proto, že stálého místa neměli, ale sem i tam se přenášeti a putovati musili, v těch letech tak dlouhých mnozí bez obřízky zemřeli, však Židé tak hloupí, drsnatí a blázniví nikdy nebyli, aby je spasení odcizovali. Proč bychom my to tedy dítkám našim činiti měli.

III. Za prvotní církve v mnohých církvích děti jen v roce dvakrát, totiž na Velikou noc a při slavnosti Letnic křtíti obyčej měli. Mnozí mezi tím, křtu nedočkavše, zemřeli, a však tak ukrutní tehdáž nebyli, aby tváře boží je odsuzovali.

IV. Kteří věří a jsou svatí a