Říkejte s týmž Davidem z žalmu 46: Bůh jest utočiště naše i síla ve všelikém soužení, pomoc vždycky hotová, protož nebudeme se báti. Těšte se, že Bůh complexi, naturu, moc a sílu vaši dobře zná a na vás nic víc nevzloží, než což byšte snésti mohly. A vzloží-li na vás mnoho, pomůže vám nésti mnoho, ruku svou podloží a vás posilní, myslte, že křesťanky jste, že v Pána Krista vštípeny ste, onť váš ochránce bude. Těšte se, že po zarmoucení bude srdce občerstvení, posilnění, potěšení. David v žalmu 30. svědčí, že na kratičký čas trvá Hospodin v hněvě svém, že s večera pláč, a v jítře navrací se prospěvování. Nechce Bůh, aby těžkosti porodu trvaly deset let neb rok celý, ani měsíc, ani tejden, ale praví: Žena prý zámutek má, nebo přišla hodina její. Hodina ta smutná když odejde, radost mnohém delší z děťátka narozeného přijde. Poněvadž břímě Kristovo nesete a s Kristem učastnice zlého jste, s ním také učastnice věčného dobrého budete.

VII. Čím se těšiti mají manželé, jestli jim Bůh plod nezdařilý dávati aneb dítky jejich prvé, než by křtu svatého došly, z světa bráti ráčí?

O tom víme, že se nic zlého bez vůle boží žádnému neděje, víme, že bez vůle boží žádnému vlas z hlavy jeho nesejde (Mat. 10). Víme také, že vůle ta boží vždycky jest dobrá, spravedlivá, nám užitečná, bychom my pak toho neznali, protož proti té vůli boží žádný se nemá stavěti, žádný ji odporovati, nebo jakékoli zármutky, strasti a kříž na své věrné Bůh přepouští, z lásky a z otcovské přízně to činí, ne k jejich záhubě, ale k nápravě. A jakož Bůh Otec na všecky své milé křesťany posílá rozličné bídy a zármutky, tak někdy i pobožné manžely křížem plodu nepodařilého navštěvuje, aby je u víře v pokoře a trpělivosti skusil. S těmi Bůh dobře míní, které křížem domácím navštěvovati ráčí, neboť se Bůh na toho