svěd[64]číslo strany rukopisučí, království nebeské. K ním přináleží i slib života věčného, tedy milosti boží odloučeny býti nemohou, jakož (Skut. 2) Petr sv. svědčí řka: Vámť zajisté zaslíbení stalo se a synům vaším i všechněm, kteří daleko sou, totiž potomkům vaším, kteří se ještě nezrodili, ale teprv z vás a potomků vaších pojíti mají.

VII. Poněvadž mnozí věku dospělého bez křtu k spasení přicházeli, proč by nevinné dítky přijíti nemohly? Jan Křtitel, apoštolé a z učedlníků Páně mnozí nečteme, aby pokřtění byli. Nedošel křtu lotr na kříži a onen, kterýž s Jakubem svatým sťat byl, nebo jakž víru vyznal, hned jat a s Jakubem svatým sťat jest. Nedošel ho svatý císař Valentinian, a však o něm svatý Ambrož píše, že milosti křtu svatého prázen nebyl, poněvadž žádostí jeho hořel, ačkoli ho nedošel. Pěkně řekl jeden: Non carentia, sed contemtus sacramentorum damnat. Totiž: Svátosti nejsou na škodu těm, kteří jich be[65]číslo strany rukopisuzelstně dojíti nemohou, ale těm, kteří nimi svévolně zhrzejí. Ne křest, než zásluha Kristova jest příčina podstatná našeho spasení, křest toliko jest jeho jistota, důvod, pečet a vysvědčení. Odtud dí Kristus: Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude, kdo neuvěří, bude zatracen. Neřekl: Kdo neuvěří a nepokřtí se, věděl, že ne všickni budou moci křtu dojíti, protož ne nepokřtěné, ale nevěřící odsoudil.

VIII. Kde jest kořen svatý (praví apoštol k Řím. II), tuť sou i ratolesti svaté. Ale pobožní, věřící, duchovní Izrahelitové sou kořen svatý, tedy i děti jako ratolesti z nich rozplozené svaté sou.

IX. Poněvadž dobrou naději máme o dítkách, byť nikdý večeře Paně neužívaly, že nehynou. Proč bychom i o těch, které bez křtu umírají, dobré naděje neměli, že spaseni budou?

X. Poněvadž Pán Kristus všelijakých lidí, chudých i bohatých, silných i mdlých, velikých i malých a všeliké[66]číslo strany rukopisuho