nežli k hadu ďáblu. Hada zajisté a satana na věčnost zavrhl a jemu zlořečil proto, že on toho zatracení původ byl. Ženu pak, ač pokutou těžkou tělesnou potrestal, však ji na věčnost nezavrhl, aniž ji zlořečil, ale proto semeno požehnané, totiž Krista, který se z ženy naroditi měl, ji zachoval a spasiti zaslíbil. Lépeť jest zde časně otcovskou kázeň nesti a potom věčné radosti a slávy užívati, nežli zde časně bez kříže býti a potom věčně zahynouti.

IV. Veliké potěšení rodičky křesťanské v uzkostech těch svých sobě vzíti mohou, když myslí, že nejsou samy kříži tomu poddány, ale že jim ten smutný los s mnohými jinými slavnými i svatými ženami obecní jest. Mnohé ženy svaté před nimi v těch těžkostech byli a jiné ještě po nich budou. Matrona ta nejsvětější Ráchel jednoho toliko syna měla a při porodu druhého duši pustila a to se zarmouceně stalo na cestě, v poli, když s Jákobem radostně k tchánu svému Izákovi šla a již již se s ním shledati a vítati měla. A jakož na cestě umřela, tak i u cesty té jest pohřbena. Pro dalekost cesty jí Jákob při Hebronu v hrobích otců svých pohřbiti nemohl. Řekneš: Poněvadž bylo blízko Betléma, proč jest ji tam nesti a pochovati nedal? Odpověd: Svatí ani po smrti nechtěli se k modlářům přiměšovati, nebo tehdáž v Betlémě pohané byli, teprva po dvou stech letech lid boží, synové Izraelovi, tam se z Egypta dostali. Nemajíť tedy i těchto naších časů ženy přílišně sobě hořekovati, jestli by i ony s těmito svatými matronami vůli a řízení božímu podrobeny byly, mají mysliti, že Ráchel porodila u Efráty neb Betléma, a se těšiti, že ten,kterýž se v Betlémě svatý narodil, matron počestných všecky bolesti posvětil, aby nemohly nic škoditi jejich duši, a kterýž umírající Ráchel přítomen byl, ten posavad ctným rodičkám v sebe vzývajícím přítomen jest a přítomen býti slibuje. Ta všecka soužení nepocházejí od Boha hněvivého, jináče by Bůh tak nezsoužil ženy svaté, neumořil