nějakém boji souc postavené. Jestliže tehdáž umírají, znáti mají, že jsou služebnice boží, že v povolání svém a božím umírají, Bůh jim jest přítomný a na to patří. Smrt jejich jest blahoslavená, andělé duše jejich přijímají a do odpočinutí věčného přenášejí, kdež jim Bůh život lepší a odplatu nejznamenitější za ty těžké uzkosti opatřiti a připraviti ráčil: jsouť jistě v pravdě dědičky života věčného. Plná jest velikého potěšení řeč svatého Pavla (I Tim. 2): Spasena bude žena v plození dětí, jestliže by zůstala u víře a v lásce a v posvěcení s střízlivostí. Znamenité jest to povědění, kteréž ženy zlatými třebas literami na srdci svém napsati neb vyrýti mají. Neboť tu pěkně a svatě apoštol učí, že ženy bídné a strastné za hříchy a pro hříchy pokutou vinné od Boha nejsou zavržené, ale že Bůh, kterýž jest Bůh potěšení a studnice všeho nebeského požehnání, jejich strasti a těžkosti posvětil, aby v tom svatém kříži jemu a církvi jeho sloužily a potom milosti a života věčného dědičky byly. Tak zajisté i svatý Petr je dědičky života milosti jmenuje. (I Petr 3).

III. Těšiti se mají ženy, že jim, jakž svatý Ambrož píše, z hříchu milost jest učiněna, nebo ač Bůh na ně soužení vskládá, však jich posiluje, bídu na tělo klade a je od bídy duše rozhřešuje. Ač jest bolestné, těžké a strastné dítek plození, však proti mukám věčným pekelným, které Bůh odňal, jest otcovské trestání. Majíť se tedy trpělivě Bohu poddávati, vůli svou k vůli boží nakloňovati a Bohu díky činiti, že je bolesti a trápení věčných tak dobrotivě sprostil a trestáním otcovským navštivil. Kříž ten ženský jest kříž milostivý. Ženy zajisté s Evou pro své neposlušenství zasloužily věčné smrti. Od té je Bůh sprostil a tento kříž lehčejší a břemeno milostivější na ně vzložiti ráčil. To ženám pilně znamenati sluší. Daleko jinší měl kázaní Bůh po pádu k ženě