[32r]číslo strany rukopisukdyž své duši protivné pokušenie poče trpěti, nemoha sobě jinak pomoci, svými zuby sobě svój jazyk uhryzl a té mladici mezi oči plinul, a tak nad zlým pokušením mocně svítězil.
Těch také časuov, když sv. Antonius, prvý mezi svatými pústenníky, jsa na púšti, na to snažně myslíše, měl zevenie v noci, že jeden na té púšti bieše mnohem duostojnější než on všie otplaty. Jehožto, když zítra vstav, ten Boží muž Antonius po lesu chodě hledáše, utka jej divná zvěř, jenžto centarius dějí, puol člověka a puol koně postavu majíc, a ta zvěř jemu cestu před se ukázala. A když odtad dále šel, utka jej druhá zvěř, nesúci palmové ovoce[aat]ovoce] owocže. A ta zvěř od pasa doluov srny postavu mějieše a od pasa nahoru člověčí postavu měla. Jiežto zvěř když sluha Boží Antonius zaklel, aby jemu, která jest zvěř, pověděla, odpovědě jemu zvěř a řkúc: „Sem Satirus, buoh lesový podlé bludu pohanského.“ A když odtad dále muž Boží jide, utka jej vlk, ten jej až k jeskyni[aau]jeskyni] gieſſkyni, v niežto sv. Pavel bydlíše, přivedl. Jehožto sv. Pavel pústenník když k sobě jdúce přezvěděl[aav]přezvěděl] przežwiediel, tvrdě se v své jeskyni zamekl, neb to v uobyčeji mějieše, že těch let na púšti s lidmi neobcováše[aaw]neobcováše] neobcžowaſſe. Na jehožto dveře když Antonius potlúk, prose[aax]prose] proſie jeho, aby jemu otevřel, slibuje jemu viec s púště nechoditi pryč, ale tu do smrti Bohu slúžiti. A když jemu sv. Pavel otevře, tu se mile uzřevše přitúlišta.
A zatiem obědvati hodina se blížieše. V tu hodinu havran přiletiv dvakrát viece než jindy chleba přinesl. A když se tomu sv. Antonius poče diviti, sv. Pavel jemu vece, že: „Ten havran mně Božím kázaním na každý den chléb nosí, ale pro tě, milého hosti, dnes dvakrát viece mi jest než jindy přinesl.“ Potom tu sedše, poče druh na druha cti vzkládati, který z nich chléb rozlomí. A zatiem sobě nepovolivše, oba spolu chleba dosáhše rozlomila, Bohu poděkovavše, pojedla[aay]pojedla] pogiedla. Potom muž Boží Antonius, odtad vstav, do své jeskyně brzo jda, uzřel, ano svatí andělé duši do nebes nesú. Proněžto se inhed zase vrátiv, nalezl, ano těla svatého Pavla, jakž klečel, Bohu se modle, tak mnieše, by ještě živ klečel. Ale uzřev[aaz]uzřev] vzrziew, an již skončel, na tom miestě stoje vece:
