[34r]číslo strany rukopisujednú do toho ostrova, ješto Kalimozia[19]v Pasionále kališnickém je: Kalmaria slove, přišed, veliké mnostvie hadóv nalezl. Jižto hadové, jakž jeho brzo zazřechu[acf]zazřechu] zazrzyechu, tak všickni pryč běžiechu. A když odtad do svého biskupstvie přišel, pověděchu jemu, že jedno dietě bez svatého křtu umřelo[acg]umřelo] vmrzielo. Proněžto sv. Hilarius, na zemi pad, tak dlúho na modlidbách ležel, až to dietě ožilo a svatý křest přijalo. Zatím jeho dci když za muž zechtěla, sv. Hilarius od toho ji dlúho nikoli přemluviti nemoha, za to Boha poprosil, aby ji k sobě vzal, prvé nežli by ji za mužem viděl. A tak se jest stalo, v malých dnech skončela a on ji svýma rukama, Bohu poděkovav, pochoval.
Po těch časiech když sv. Hilarius, mnoho divuov učiniv, se[ach]se] ſie roznemohl, své blízké skončenie poznav[aci]poznav] poznwaw, k sobě svého milostivého kaplana, jemužto Lev diechu, pozvav, jemu přikázal a řka: „Kdyžť umrkne, vynda ven, poslúchajž, co uslyšíš, to mi pověz!“ A když tak kaplan, jakž jemu bylo přikázáno, učinil, vrátiv se zase[acj]zase] zaſie, k němu pověděl a řka: „Slyšel sem hlasy, ani huhlí.“ A to řek ten kaplan, poče sedě bdieti, čekaje[ack]čekaje] cžekagie svatého otce skončenie. Jemužto opět ven vyníti kázal, a což[acl]což] cžož by uslyšel, aby vrátě se[acm]se] ſie pověděl. Tehdy ten kněz vyšed se[acn]se] ſie zase[aco]zase] zaſie vrátil, a že nic neslyšel, pověděl. V tu hodinu stkvúcie světlost přišedši svatého Hilaria obklíčila, tak že ten kněz v tu velikú světlost naň hleděti nemožieše. A ta světlost v túž hodinu inhed zmizala, když jest sv. Hilarius skončel. To se[acp]se] ſie dálo po Božiem narození tři sta a třidceti[acq]třidceti] trzydczieti let za ciesaře Konstantina. Amen.
O svatém Macharí
Svatý Macharius opat vyšed z púště i jal se přebývati v hrobiech, ješto někdá pohané pochováváni byli. V těch hrobiech často spáše a jednú vytáhl tělo pohanské a je[acr]je] gie hlavě miesto podušky založil. Tehdy diáblé, chtiec jej uděsiti, v noci voláchu podzemským hlasem a řkúce: „Poď, poď s námi do lázně.“ A druhý diábel jako z toho umrlce pod jeho hlavú voláše a řka: „Nemohu jíti, založil mě tento sobě hlavě.“ Těch hlasuov otec svatý nic se[acs]se] ſie neužasl, ale pěstí toho
