[Pasionál, Knihy o životech svatých]

Plzeň (?): Tiskař Arnoštových Statut (?), 1476 (?). Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 25 C 1, 276 f. Editoři Svobodová, Andrea, Kuderová, Pavlína. Ediční poznámka
<<<<<22v23r23v24r24v25r25v26r26v>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[24v]číslo strany rukopisumuoj milý, tomu rozuměj, že tělesná křechkost by se[uc]se] ſie, v Buoh nesúci myslí, nikdy se odpočinúti nepodepřela[ud]nepodepřela] nepodeprziela, snad by se k Božie službě přieliš umdlila. Však vieš, že orel nade všie ptáky léce a v slunce najsvětleje hledá, však podlé přirozenie s výsosti na zemi padnúti muší. Takže našeho člověčstvie snažná v Bohu mysl, když se někdy k uodpočinutí odtrhne, často se[ue]se] ſie horčejším[uf]horčejším] horcžieyſſim srdcem k nebesóm navrátí.“ To také mistr Elinandus praví, že když chtieše svatý Jan svaté Čtenie psáti, kázal všem[ug]všem] wſſyem Bohu se modléc postiti, aby jemu Buoh dal duostojně psáti. Zvláště za to Hospodina sám prosil, aby tu v tom pokojíku, ješto jest mienil psáti, ižádný vietr, ani déšť, ani rosa, ani která povětřie jemu překážela[uh]překážela] przekažiela. A to, jakož rozprávějí těch vlastí lidé, až do dnešnieho dne Božím divem jest ta drahá. A když po všech těch časích sv. Jan slavně sv. vieru rozplodiv, k starým se letóm přibral, jakž praví mistr Iziodorus, sedm a sedmdesát po Božiem umučení za césaře Trojana zevil se Hospodin sv. Janu a řka: „Poď ke mně, muoj milý, jižť je čas, aby za mým stolem s bratří svú nebeský věčný pokrm přijal.“ To sv. Jan radostně uslyšav, vstav, jíti počal. K němužto Hospodin vece: „V neděli ke mně přídeš.“ A když prvnie neděle přišla, vešken lid do kostela, jenž byl ve jmě svatého Jana učiněn, se bral. Tehdy svatý Jan, od prvospi počev, jal se[ui]se] ſie jim slova Božieho kázati, přikazuje jim, aby byli u vieře[uj]vieře] wierzie svaté ustaviční a přikázaní Božích poslušní byli. A potom inhed podlé oltáře[uk]oltáře] oltarzie sobě čtveruhranú jámu vykopati a prst před kostel vymetati. A když to učinichu, tehda svatý Jan, v tu jámu vstúpiv, spěv ruce a vzhuoru k Bohu vzdvih[ul]vzdvih] wždwih, poče[um]poče] pocžie takto mluviti: „Pozval s mne k sobě, milý Jezu Kriste, a taktoť k tobě jdu, žes mne ráčil na své slavné hody do nebes pozvati, nebo s to v své svaté v povýšené milosti věděl, že sem tebe z svého srdce žádal.“ A když tu modlidbu dokona, tak přestkvúcie světlost inhed jej obklíči,

X
ucse] ſie
udnepodepřela] nepodeprziela
uese] ſie
ufhorčejším] horcžieyſſim
ugvšem] wſſyem
uhpřekážela] przekažiela
uise] ſie
ujvieře] wierzie
ukoltáře] oltarzie
ulvzdvih] wždwih
umpoče] pocžie
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 8 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.27
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).