[227r]číslo strany rukopisutřie holubi, a ti na kříži[eyt]kříži] krziežy, jenž na oltáři stáše, sedše[eyu]sedše] ſiedſſe, na svých prsech těch třie svatých jména krví napsána jmějíchu[eyv]jmějíchu] gmegichu. To svatý otec Regulus uzřev, skrze[eyw]skrze] ſkrzie to urozuměv, že ti třie svatí, svú krev pro Jezu Krista prolivše, jsú umřeli[eyx]umřeli] vmrziely. To se dálo po Božím narozenie devadesátého čvrtého léta.
O svatém Kalixtí tuto se[eyy]se] ſie o něm takto praví
Svatý otec Kalixtus papež byl jest za ciesaře Allexandra a za toho času svú krev prolil. Těch časův přišed oheň z uoblakuov, větčie stranu Říma spálil a jedné pohanské modly, jenž [z]text doplněný editorem zlata bieše slitá, ruka ohněm se[eyz]se] ſie rozpluvši spadla. Proněžto pohanská kněžie k ciesařovi Allexandrovi přišedše, jeho prosili, aby byly obět bohóm [dány]text doplněný editorem[178]doplněno podle Pasionálu kališnického, zdali by se[eza]se] ſie byli rozhněvali, aby se[ezb]se] ſie tiem ukojili. A když nazajtřie ráno obět bohóm kněžie pohanská vzdávachu[ezc]vzdávachu] wdawachu, přišed hrom z jasna i zabil čtyři pohanské kněží a oltář té modly Jovis vešken spálil. A slunce v tu hodinu velmi se[ezd]se] ſie zatmělo, tak že Římené se[eze]se] ſie užasše velikým strachem z města běžiechu. Zatím římský starosta jménem Palmacius uslyšav, že svatý Kalixtus [s]text doplněný editorem svými žáky v Římě za řekú tajně bydleli, uprosil to na císařovi, aby všickni křesťané[ezf]křesťané] krzieſtane, pronižto se[ezg]se] ſie ty zlé příhody nad městem[ezh]městem] mieſtm dějí, byli zahlazeni. A v tu dobu Palmacius, když pojem s sebú mnostvie rytírstva, na křesťanstvo[ezi]křesťanstvo] krzieſtianſtwo jdieše, na tom miestě všichni zesnuli. Proněžto se[ezj]se] ſie užas[ezk]užas] vžaſs Palmacius, ciesařovi pověděl. To ciesař uslyšav, u větčie zlobě se[ezl]se] ſie rozhněvav, kázal se[ezm]se] ſie všem třetí[ezn]třetí] trzieti den sníti a druhé modle [obět]text doplněný editorem[179]doplněno podle Pasionálu kališnického vzdáti. A když tak obět vzdáváchu, v tu hodinu jedna děvečka, dci jednoho pohanského kněze jménem Juliána, v hrozné[ezo]hrozné] hrožne otrapě bieše [ďábla]text doplněný editorem[180]doplněno podle Pasionálu kališnického v sobě učivši, poče volati velikým hlasem a řkúc: „Buoh Kalixtus[ezp]Kalixtus] Calixtuw jest živý buoh a pravý a ten se[ezq]se] ſie na naše nečisté skutky hněvá.“ To Palmacius uslyšav, k svatému Kalixtu přišed, s svú paní i se vší čeledí svatý křest přijal. To uslyšav ciesař, po[227v]číslo strany rukopisuručil
