[195v]číslo strany rukopisuTu odpověd ten posel uslyšel, předšel a po malém času zase se vrátiv, poče volati a řka: „Svatý Korrodiáne, vstaň, zovu tě na hody a pojmi sebú Viviána, starejšieho i mlažšieho, ať svého úřada službu činie, a ostav doma Allexandra, ať tvého hosti střeže.“ A jakž to ten posel povědě, tak svatý Korrodius ujem za ruku svého hosti Mamertina, v tom vidění jej k těm svatým biskupóm jej přivedl. Jehožto svatý Amator uzřev otáza: „I koho to sem [s]text doplněný editorem sebú vedeš?“ Svatý Korrodius vece: „Svého hosti Mamertina vedu.“ K tomu svatý Amator vece: „Náhle jeho ven vyžeň, nenieť čist, protoť s námi zde býti nemůže.“ A když jeho ven hnáchu, Mamertin, před nimi padna, poče s pláčem prositi, aby se nad ním smilovali. Tehda svatý Amator k němu vece: „Náhle vstana jdi k svatému Germanovi, a cožť[dyx]cožť] cžožt ten káže, to učiň.“ A jakž to brzo vece, tak svatý Mamertin, z toho viděnie se probrav, k svatému Germanu upřémo šel a před ním pokorně padna, jemu své viděnie pověděv[dyy]pověděv] powidiew, od něho svatý křest přijal[dyz]přijal] przyal. A odtad oba spolu se[dza]se] ſie zdvihše i šla k hrobu svatého Korrodia. A tu sta mnoho diábluov v hadové postavě nalezla[dzb]nalezla] naležla. Jimžto hadóm svatý German na púšti kázal, aby viec ižádnému neškodili.
Potom svatý Mamertin v zákon svatého Benedikta všel a po některých časiech opatem učiněn. Za jehožto opatstvie byl jeden duchovní v tom klášteře jménem svatý Marianus, skrze něhožto Buoh mnoho divuov činil, neb Bohu slúže[dzc]slúže] ſlužie, na světě u velikém sprostenství bydléše. Jednoho času, když jeho lotři na cestě oblúpili, jedinej pláštěk zedraný jemu ostavivše, pryč s jeho rúchem jdiechu, poče po nich volati svatý Mamertin a řka: „Vraťte se zase, aj toť, sem nalezl penieze v plášťku zavázané, vezměte[dzd]vezměte] wezmete, snad vám jich třeba bude.“ Tehda se lotři inhed navrátivše, pláštěk i s penězi vzeli a jej naha ostavivše, pryč zašli. A tak té všie noci i sem i tam blúdivše,
