tobě brzo neuvěřil, moci mluvenie zbavil! Zda se je to tu nedokonalo, co bylo v tvém poselství jemu slibováno? Avšak s to dobře věděl, že ten stařec a bezdětkyně jeho Alžběta zvláštním darem ode mne v své starosti nad vešken běh přirozený slovutný plod sú přijeli. I čiliť mi je co nesnadného učiniti, a já vše stvořenie stvořil slovem. Proč sobě tak to tak nesnadno myslíš?“ Slyš mě, co je k tomu anděl odpověděl: „To vědě, Hospodine, že uzdraviti nedostatky přirozené, rušiti nemocná utrpenie a mdlého života údy k své navrátiti síle, bezdětinstva starost ku přirozenému plodu navrátiti, to jest tvého sv. Bozstvie mocí velmi snadno učiniti, jakž to svědčie ony tři bezdětkyně, Sára, Anna a Rebeka, ješto sú byly bezdětkyně, potom sú tvú svatú milostí k plodu navráceny. Ale dievce poroditi bez mužského dostúpenie vyniká nade vše práva přirozeného běhu. Jakož tehdy té duostojné děvici zvěstovati budu tvé v jejiem svatém životu početie? Ano tebe všeho světa schrány obklíčiti nemohú, kterak tě pak schrání život dievčí? I čili ona snésti bude moci v sobě oheň horúcí tvého veleslavného Bozstvie?“ K tomu Hospodin odpovědě: „Gabriel, jakýž je viděl Mojžieš keř na púšti, jenž ohněm hořieše, a neshořel, takež ta má zvolená děvice mým v její svatý život vstúpením ižádným činem nebude v čistotě uražena. Jdiž tehda, Gabrieli, a té děvici předivnú novinu, nebeské rady dones. Nalezneš ji, anať v malém domku bydlí, všakť již v nebeských sieniech kraluje i vývodí. Téť dávaji mého milého syna jediného, aby byla tomu matkú, jemužto jsem otec. Dievkú ji vizi, matkú ji činím, jméno jí dávám Porodnice. Však proto ostane v celosti jejie čisté děvstvie, a tať bude bez muského poznánie matkú tomu, jemuž sem já Bozským činem otec, neb tak chci tiem činem všemu světu pomoci. Již nebude nazvána Eva matkú všech na světě přebývajících,