Třetie, že Ježíše omluvil a řka: „Ten jest, ješto nic zlého neučinil.“ Čtvrté, aby naň Ježíš pomněl, prosil. Páté, že s pravú věrú v Hospodina uvěřil a řka: „Pomni na mě, milý Hospodine, když přídeš v tvé královstvie.“ Tu praví svatý Augustin: „Divná tvá viera, ó, přeščastný lotře. Vidíš jej, an na kříži trudně pní a již se blíží k smrti, však k němu pravú vieru přikládáš, jej pravého Boha i pravého člověka poznávaje, jakož jej mrúce vidieše, za pravého člověka jej jmějéše, a jakož prosieše, aby naň v svém království pomněl, v tom jeho Bozstvie poznáváše.“ Protož Ježíš jemu inhed odpovědě a řka: „Zajisté dnes se mnú v ráji budeš.“ Jako by řekl: Skrze smrt mú tvá duše, kdežkolivěk já budu, se mnú bude a mé duostojenstvie uzří. Nebo toho dne duše z Bozstvím v předpeklé stúpila a tu lotrova duše jeho svatú jasnost viděla. To je skrze ráj znamenalo, když bylo Ježíšem řečeno: „Dnes se mnú budeš v ráji, totiž dnes i na věky viděti mé Bozstvie budeš.“ Neb jakž praví svatý Augustin, že duše v kráse rajského ovoce se nekochají, ale u veleslavenství viděnie svatého Bozstvie. Tu také praví svatý Augustin: „Nikda se žádný slib tak rychle nesplnil ani kdy tak slavné královstvo tak brzo obdržáno, jako tiemto zbožným lotrem, jenžto na kříži pně, krátkým poprošením věčnú radost obdržel. Jenžto radosti pět tisíc let starší otcové prosivše i žádavše do toho času neobdrželi, to tento, krátce promluvil, slavně obdržel. Každý kající, znamenej našeho milého Spasitele divnú štědrost, lotr proséše, aby naň jedno zpomenul, ano jemu pak Spasitel nadto všechny hřiechy odpustil a věčný život dal.“
A když ty všecky věci předjidechu, vzřevši to Matka Božie, ano se lid židovský do města vrátil, s svatým Janem před kříž přistúpivši, žalostným hlasem zaplakavši, svého syna v truchlú tvář vezřevši, poče k němu tak
