řekl ciesař, káza ji na svú sien uvedúc střieci, neb její múdrosti i její kráse díváše se netoliko ciesař, ale všem lidem pro svú krásu divná bieše.
Potom po malé hodině všed ciesař do své sieni, propovědě k svaté Kateřině a řka: „Slyšeli sme dřieve tvé múdré řeči pořádnost, ale za jinú neprázni svým bohóm slúžiece, všemu sme rozuměti nemohli. Ale již od počátka, kteréhož s urozenie, to nám pověz.“ K tomu svatá Kateřina odpovědě a řkúc: „Pověděl jeden múdrý, aby se nikdy sám nesveličil ani se hyzdil před lidmi, neb to činie nemúdří, ješto ješitnost tiskne. Protož já ne pro velebnost, ale pro pokoru tobě o svém urození povědě, jáť jsem Kateřina, dci toho krále, jemužto Kostus řékali. A jakž sem koli v svém duostojenství podlé mého urozenie velebně vzchována a nad jiné lidi u vysokém učení znamenitě prospěla, však to vše potupivši, k mému milému Jezu Kristu jsem se utekla. Ale tvoji bohové, jimžto se ty modlíš, ani tobě, ani jiným spomoci mohú. Ó, přeneščastní takých bohuov následovníci. K nimžto když u vašich potřebách vzvoláte, vám na ničemž spomoci nemohú ani vás u vašem nebezpečenství obránie.“ K tomu jí ciesař vece: „Jest li to tak, jakž to pravíš, tehda všechen svět blúdí, jediná ty pravdu mluvíš. Avšak tomu všecka práva chtie, aby na dvú nebo na třech řečenie všeliké svědečstvie stálo. A ty sama súc, chceš, ať by na všem bylo věřeno.“ Jemužto svatá Kateřina vece: „Nepodávaj se, ciesaři, své náhlosti. Nebo pravý král budeš, budeš li nad svú náhlú myslí kralovati a své se náhlosti nepoddávati.“ K tomu jí ciesař vece: „To na tobě znamenaji, že by nás chtěla lstivú řečí osidlati a skrze starých mudrcuov příklady nás po svém umění po sobě obrátiti míníš.“ A když to ciesař uzřel, že proti jejie múdrosti odolati nemůže, listy po všech okolních vlastech tajně rozeslati kázal, aby všickni mudrci učení před ciesaře do Allexandřie, jakž najspieše mohú,
