A když jest to tak, jakž to mě jest na lese onen Boží muž naučil, prosím tvé milosti, já hřiešná, aby ráčila svého syna za mě poprositi, aby mne neodlučoval viděním svú svatú očí.‘“
A když domuov přijevši, to vše, což jí svatý pústeník rozkázal, učinila. Tu modlitbu dospěvši, jako v uotrapě před tiem obrazem usnula. Tehda se jí inhed zevi Matka Božie v krásném rúše, v koruně stojéci, překrásné dietě na rukú držéc. Jemužto dietěti svatá Kateřina když velikými miloštěmi v uobličej vezřéti chtieše, to dietě vždy svú tvář od nie odvracováše. A když Matka Božie k dietěti promluvivši, vece: „Milý synu, proč na svú chot Kateřinu nezezříš?“ K tomu jí syn odpovědě: „Matko milá, ještěť Kateřina má chot nenie. Ale až se pokřtí, tož má chot milá bude.“ Tu řeč sv. Kateřina uslyševši, z toho vidění radostně se probravši, jedva svítanie dočekavši, opět [s]text doplněný editorem svými lidmi na les jela. A to vše, jakž to se jest jí zevilo, otci svatému pověděvši, svatý křest přijala a v křesťanské vieře se potvrdila. A odtad domuov přijevši, opět takež jako i dřieve před tím obrázkem u večer nábožně klečéci, se modléc opět usnula. A inhed se jí ukáza Matka Božie, překrásné děťátko na ruce držéc. V tu hodinu, když svatá Kateřina ještě přistúpiti nesmějíc, na to překrásné dietě žádostivě hlédajíc, stáše. To svaté dietě ulyzna se, pozvav k sobě svaté Kateřiny a řka: „Přistup ke mně, má milá choti Kateřino, přijmi tento prsten ode mne na potvrzenie tvého spasení. A toho se nic nelekej, máš pro tu svatú vieru, ješto s přijela, mnoho strastí trpěti a za to nebeskú korunu odplaty přijieti.“ To svatá Kateřina radostně uslyševši, z toho vidění se probravši, na své ruce ten tepruv daný drahý prsten nalezla. Jenžto prsten v tom klášteře pod horú Sinaj, tu, ješto její svaté tělo hřbí, do dnešnieho dne pútníkóm pokazují.
Potom těch časuov, když Maxencius ciesař nenávistně proti křesťanóm se pozdvih, všech chudých i bohatých do Alexandrí,
