se ozřev vece: „Tělo mé matky po jejím skončení vezmúce na údolé, ješto Jozafat slove, neste a tu hrob nový naleznúce, její tělo vložte a mne až do třetieho dne, ažť se k vám vrátím, čekajte.“ A to řekl, k své matce se obrátil. K němužto matka milosrdně promluvi, jakž to píše svatý Augustin, a řka: Děkuji tobě, milý Hospodine, i tobě chválu vzdávám. Odkad mi je ta slavná chvála přišla. A já sem tvé přepokorné stvořenie, protož pomni na mě, neb mi to vše od tvé svaté milosti přišlo jest. A jakž s mi kázal, k tvé svaté milosti radostna jdu a v tvoji ruce porúčeji duši mú.“ To řekši, svú svatú duši pustila. Jižto duši Jezu Krist na svoji ruce vzem, do nebes slavně vnesl. Poněžto apoštolé patřéchu její přesvatú duši tak v slavné světlosti, o niežto by všeho světa jazyci vypraviti nemohli. Tu hodinu tělo na nosidla vložili a poctivě, jakož sluší, připravili. Tehda svatý Jan k svatému Petru vece: „Tebe jest Hospodin mezi námi starostú učinil a nad svými ovčičkami pastýřstvo poručil. Protož tobě slušie, aby tuto rajskú ruozku před nosidlami nesl.“ K němu svatý Petr vece: „Nižádný důstojnějí nenie té ruozky nésti než ty, neb ty jsi čistý panic Hospodinem všemohúcím zvolenej a ty s ten, ješto s na prsech svého Spasitele zpolehl a nebeské múdrosti napojen. A tobě jest zvláště naše milá královna poručena. Proto duostojno jest, aby ty tu ruozku před jejím tělem nosidlami ponesl.“ Protož k tomu se svatý Pavel přimluvil a řka: „A já, ž jsem já z vás najmenší, takež ponesu nosidla s vámi.“ A v tu dobu nosidla vzdvihše, pokornými hlasy zpievajíce, Boha chváléchu. A svatý Jan před nimi tu rajskú ruozku nesieše. A v tu dobu také andělé nebeskými hlasy všecko povětřie naplňováchu. K němžto k sladkým hlasóm lidé na posluchy z Jeruzaléma vyběhše, divíce se počechu mezi sebú mluviti a řkúce,