[169v]číslo strany rukopisutam diábla z jeho dcery vyhnal. Tehda Dioklecianus s pokornú prosbú svatého Ciriaka do Babylonských vlastí vypravil a inhed svatý Ciriakus se dvěma učedlníkoma, jimažto řékali Largus a druhému Asmaragdus, na koráb vsedše, přes moře do Babylonské země pluli. A když k té diábelnici, k králově dceři, svatý Ciriakus přistúpi, poče z nie diábel volati a řka: „Ustal li s, Ciriaku, ustal li s?“ Svatý Ciriakus odpovědě: „Neustal sem, neb sem všudy Boha pomocníka měl.“ Diábel vece: „Vidíš li, žeť sem to naplnil, cožť jsem slíbil, musil s sem za mnú jíti.“ V tu hodinu svatý Ciriakus vece: „Mocí mého milého Hospodina Jezu Krista kazujiť, aby z tohoto těla inhed vystúpil.“ A jakž to vece, tak diábel velikým hlasem zavola a řka: „Ó, jmě přehrozné, ó, jmě přesvaté, to mě odtadto bezděky vyhoní.“ A inhed vystúpil. A když král a královna dceru zdravú uzřechu, s mnohými křest svatý přijeli a potom s velikými dary před svatého Ciriaka přišli. Jichžto darův vzieti nechtěl, ale tu pět a čtyřidceti dní, postě se a nic jiného než chléb a vodu jeda, byl a potom se do Říma vrátil.
Po několiko měsíciech Dioklecianus umřel a Maximianus po něm ciesařem byl. Ten svatého Ciriaka jíti kázal, hněvaje[dgs]hněvaje] hniewagie se pro to, že jeho sestru Artení na vieru bieše obrátil. Jehož jemše, ze všeho rúcha svlekše, rytieři svázavše, před vozem[dgt]vozem] worem Maximiánovém trmácejíc táhli. A potom přikázal svému starostě, jemuž Karpasius řékali, aby svatého Ciriaka[dgu]Ciriaka] Cžyryaka s tovařistvem k diáblovým modlám bezděky přihnal, a pakli by toho učiniti nechtěli, aby je[dgv]je] gie rozličně umučiti a potom jim hlavy stieti kázal, jakž to se[dgw]se] ſie jest i stalo. Ten starosta kázal smolu horkú na svatého Ciriaka hlavu líti a potom jej za palce věšeti a naposledy se všemi tovařiši kázal jemu hlavu stieti. To učinivše ten Karpasius starosta, v ten duom, v němž sv. Ciriakus bydlel a mnoho lidí byl v něm křtil, veň se[dgx]se] gſe uvázal[dgy]uvázal] vwazl. Na hanbu křesťa[170r]číslo strany rukopisunóm
