neliknoval se chudých, všie obci milý, kniežatóm vzácný. To biskupstvie, kterak jest nesnadně přijal, kterak se je tomu snažně bránil, o tom by bylo dlúho praviti, avšak pro nábožných kněží i jiných lidí prosbu tu práci pro Buoh přijal. V kterémžto biskupství na každý den pracné chudé do svého domu zváše, nohy jim umýval, stůl jim sám postavě, krmě nosil, v rúcho je odieval. A když toho sám pro některé práce učiniti nemohl, ale tajně svým sluhám to spósobiti kázal. O jeho se také póstu píše, že tak svuoj život póstem trudil, řiedko spě, silným srdcem z Ducha svatého pomocí [s]text doplněný editorem svým tělesenstvím snažně bojoval, neb jest vždy v srdci to v paměti psáno je měl, ješto ve Čtení Ježíš řekl: „Netoliko jedniem chlebem člověk živ jest, ale ve všelikém slově, ješto pocházie od úst Božiech.“ Jeho zvláštní pokrm bieše ječný chléb s vodú, žíni na nahém těle vždy také nosil. Těch časuov přivedli k němu jednu ženu, v niežto běs anebo diábel bieše. Tehda milostivý biskup Arnulffus s velikú pokorú vzdechna i vece: „Běda nám, kterak jest naše hřiešné tělesenství rozličnému hubenství poddáno, nebo když jest člověk Božie přikázanie přestúpil a jsa u vysokým rozumu ohrazen, pro své hřiechy musí býti diáblovi poddán.“ To řekl i kázal ji do kostela uvésti a tu na modlidbách padl. V tu dobu diábel s velikým křikem z té ženy vystúpil a ta žena, chváléc Boha a svatého Arnulfa, viec diábla prázna byla.
Jedněch také časuov, když jeden malomocnej svatého Arnulfa, aby jeho ve jmě Jezu Krista oděl i nakrmil, prosieše, svatý Arnulffus, nechav pilných [věcí]text doplněný editorem[95]doplněno podle Pasionálu kališnického krále Dagoberta, u něhožto někda byl, nechtě toho malomocného zamútiti, káza jeho do své hospody pojéti a krále nechav, jal se tomuto trudovatému slúžiti. A tak jemu slúže, poče ho tázati, kto by byl, že cizozemec bieše, a řka: „Křesťan li s?“ Malomocný odpovědě: „Kněže milý, kto by mě křtil? Ano má mrzká nemoc všem mě ohavna činí.“ Svatý
