jí pláčem chopil.
V ta doby svatý Petr její hospodinku, jenžto bieše dna ruce zlámala, přivésti kázal a inhed ji uzdravil. Tehda svatého Klimenta mátě poče tázati, kam by se otec děl. Jiežto svatý Kliment odpovědě: „Tebe šed hledat, viec se nevrátil.“ To ona uslyševši, těžce vzdechši, avšak se tiem méně mútieše, že bieše syna nalezla, jemužto se obradovala. V ten čas Aquilla a Niceta tu nebiešta, ale po malé hodině přišedše uzřešta ženu [s]text doplněný editorem svatým Petrem stojiece, počešta tázati, kteraká by to žena byla. Jimaž svatý Kliment odpovědě a řka: „Matka má jest, jižto mi Buoh navrátil skrze mého mistra, svatého Petra.“ Jimaž to svatý Petr všecko poče rozprávěti, kterak se sv. Kliment s mateří seznal. To tato dva uslyševše, zamútivše se, u velikém odivu mluviešta: „Ó, milý Hospodine, pravé li jsú toto řeči a tyto věci, čili sen jest?“ K nimžto svatý Petr povědě: „Nezabýváme li se, mi tyto pravé věci jsú.“ Tehda Niceta a Aquila, protřevše rukú své tváře, pověděšta a řkúc: „Já jsem Faustin a toto Faustus a jsme bratřence, ješto naše matka mní, bychom v moři utonula.“ A to řekše, oba se své matky chopivše a plačíc radoštěmi, ji celovášta. K nimžto matka povědě, jich ještě nepoznavši: „Co tiem mieníta?“ Miesto nichžto sv. Petr odpovědě: „Tvá syny jsta, ješto s mněla, byšta byla utonula.“ To matka uslyševši,velikými radoštěmi omdlevši na zemi padla, a tu [s]text doplněný editorem synoma plačíc, dlúho ničevši, poče je tázati: „Kterak váma Buoh pomohl, že sta neutonula?“ K tomu matce odpověděšta: „Když se koráb o skálu roztroskota, jedné se dcky veliké polapichva, tu nás jedni přievozníci mořští nalezechu, v svú lodí nás vsadivše, jedné ctné vdově, jména nám jiná vzděvše, nás prodali, jenžto Justiána jmě bieše. Tak o nás jako o svých synech péči jměla, k učenie mnoho časuov chovala. Tu v umění prospěvše, jednomu čarodějníku v Jeruzalémě se přikázachom. A když jeho falešného seznachom, pryč od něho jidechme a k našemu milému
