bázní velikú a praviechu jeden k druhému: „Kdo jest toto, že vietr a moře poslúchají jeho?“

Kapitula pátá

Mc5,1 I přišli sú přes zátoku morskú do vlasti gerazemské. Mc5,2 A když on vyjide z lodí, ihned jej potkal člověk z hrobóv v duchu nečistém, Mc5,3 jenž měl přiebytek v hrobiech, a aniž jest kto mohl řetězy ho svázati, Mc5,4 nebo často jsa púty a řetězy okován, lámal řetězy a púta roztrhal, a nižádný nemohl ho skrotiti. Mc5,5 A vždycky ve dne i v noci v hrobiech a na horách bieše, křiče a tluka se o kamenie. Mc5,6 A vida Ježíše zdaleka, běžal a poklonil se jemu. Mc5,7 A křiče hlasem velikým, řekl: „Co mně a tobě, Ježíši, synu boha najvyššieho? Zaklínám tě skrze boha, aby mne nemučil.“ Mc5,8 Nebo pravieše jemu: „Vyjdiž, duše nečistý, od člověka!“ Mc5,9 I tázal jest ho: „Které jest tobě jméno?“ I vece jemu: „Tma mně jméno jest, neb jest nás mnoho.“ Mc5,10 I prosieše ho velmi, aby ho nevyhonil z té vlasti ven. Mc5,11 A bieše tu podlé hory stádo vepřóv veliké pasa se. Mc5,12 I prosili ho duchové řkúce: „Pusť nás do vepřóv, ať v ně vejdeme!“ Mc5,13 I dopustil jim ihned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli sú do vepřóv a velikú prudkostí klopotalo jest stádo do moře ke dvěma tisícoma, i ztonuli sú v moři. Mc5,14 Ti pak, kteří je pásli, utekli sú a zvěstovali v městě i po polích. A vyšli sú, aby viděli, co se bieše stalo. Mc5,15 I přišli k Ježíšovi a uzřeli toho, jenž bieše trápen od ďábelstvie, an sedí oděn jsa a zdravé mysli, i báli sú se. Mc5,16 A kteříž to viděli, vypravovali sú, kterak se jest stalo tomu, jenž měl ďábelstvie, i o vepřiech. Mc5,17 I počechu ho prositi, aby odšel z krajin jich. Mc5,18 A když vstúpil na lodí, počal ho prositi ten, jenž bieše trápen od ďábelstvie, aby byl s ním. Mc5,19 Ale Ježíš nedopustil jemu, než řekl jemu: „Jdi do domu svého k tvým