[91]číslo strany rukopisukřižmo berúce, všěcky franské krále maží pro věčnú divnú buoží pamět. A potom svatý Remigius mnoho velikých divuov učiniv, skonal a buohu sě dostal věkoma. Amen.
Život svatého Hilarie biskupa[344]in margine mladší rukou: Svatý Hilarius
Svatý Hilarius, piktavský biskup, najprvé byl manžel a v tom stavě dceru měl, a v svěcském rúšě chodě, duchovného[345]původně zapsáno „duchowne“, jinou (?), soudobou rukou nadepsána zkratka pro koncové „-ho“ stavu živuot vedl. A potom když sě toho stavu manželského otvedl, tak svatý živuot vedl, jež jest biskupem zvuolen. Potom v tom řádě jsa, netolik své město, ale všicku franskú zemi od kacieřóv bránieše[346]původně zapsáno „branyeſſ“, koncové „-e“ zapsáno jinou, soudobou rukou in margine, proněžto jest mnoho nepokoje trpěl a pryč zahnán. A když jednú do toho ostrova, ješto Kalmaria slóve, přišel, veliké množstvie hadóv nalezl. Jižto hadové, jakž jeho zazřěchu, tak všichni pryč běžěchu. A když odtad na své biskupstvie přišel, pověděchu jemu, jež jedno dietě bez svatého křstu umřělo. Proněžto svatý Hilarius na zemi pad, dlúho na modlitvách ležal, až to dietě ožilo a svatý křest přijalo. Zatiem jeho dci, když za muž jíti chtěla, svatý Hilarius od toho jiej dlúho odmlúval, nikakž jie přěmluviti nemoha, za to boha poprosil, aby ji k sobě vzal prvé, než by ji za mužem viděl. A když sě stalo, u malých dnech skončala a on ji svýma rukama poděkovav buohu pochoval.
Po těch časiech, když svatý Hilarius, mnoho svatých divuov učiniv, roznemohl sě, své blízké skončenie přěvěděv, pozvav k sobě svého milostného kaplana, jemužto Lev diechu, jemu přikázal a řka: Když umrkne, vynda ven, poslú[92]číslo strany rukopisuchajž,
