po[81]číslo strany rukopisumodliv, býkovi mrtvému pošepta v uocho a řka: Zlořečené jmě v toto ucho pojmenované, Jezukristovú mocí tobě kazuji, vyndi, jehožto mocí tobě přikazuji, býku, vstaň. A jakžto brzo svatý Silvester vecě, tak býk oživ vstal. Proněžto ciesařová a veliké mnostvie židóv, súdcě i starosty na křesťanskú vieru obráti. Potom po těch časiech, když svatý Silvester mnoho divuov buoží mocí činiv, k smrti sě přiblíživ, kněží k sobě pozvav, jim to přikázanie ostavil a řka: Mezi sobú u milosrdí bydlte, o svých kosteléch péči jmějte a lid sobě poručený ot židóv, točíš od kacieřuov, vystřiehajte. To řek svatý Silvester, skončal a buohu sě dostal. To sě dálo po buožiem narození po třech stech a dvadcěti letech.
Ot obřězovánie Jezukrista
Obřězovánie syna buožieho podlé starého zákona v uochtáb buožieho narozenie svatá cierkev slaví. A to zvlášče pro trojí věc. Najprvé, jež jako toho dne, kakž kolivěk dřieve skrzě anděla jmě jemu bylo jmenováno, jakžto píše svatý Jan evanjelista: Však znamenitě toho dne vzděli sú jemu to přěspasitelné jmě Ježíš. To jest tak přěslavné jmě, jakžto praví svatý Bernart, ež je pojmenovati miléj duši jest sladko jako plovúcí stred v ustech. To jmě slyšěti jest jako nebeský zvuk v uší. O tom jménu mysliti jest utěšená radost srdci, jakožto jest dávno proročským přěderčením zvěstováno, ež jemu jest jmělo to jmě vzděno býti, ježto jsú usta buožie jmenovala. To jest přěsvaté jmě, ješto kolikrát na ně vzpomeneš, tolikrát v svéj duši utěšené posílenie
