[95]číslo strany rukopisupokřstili, a svatý Felix mši otslúživ, všěm lidem mír a požehnánie dav, na podlahách padl křížem, buohu sě pomodliv, skončal a buohu sě dostal. Amen.
Život svatého Marcella papežě[hr]papežě] pa[353]in margine mladší rukou: Svatého Marc<e>la
Svatý Marcellus byl v Římě papežem, a když Maximiana ciesařě z veliké nemilosti, již proti křesťanóm[hs]křesťanóm] krzieſtynaom ukazováše, tresktal, a zatiem v jednom kostele u jedné[ht]jedné] giedne buohobojné vdovy mši slúžil, rozhněvav sě ciesař, z toho domu chlév[354]původně zapsáno „hlew“, „c“ nadepsáno jinou, soudobou rukou kázal učiniti a svatého Marcella, aby dobytek pásl, bezděky pastýřem[355]nadepsáno písařem B učinil. V tom úřadě svatý Marcellus mnoho let pokorně přěbývaje skončal. To sě dálo po buožiem narození dvě stě osmdesát sedmé léto. Amen.
Život svatého Antonie zpovědlníka[hu]zpovědlníka] zpowie[356]in margine mladší rukou: Svatého Anton<í>na
Svatý Antonius když byl dvadcěti let vstáři, podlé rady svatého čtení vše, co měl, prodav, mezi chudé rozdal. A potom inhed buohu sě poručiv, na púšč šed, pústenníkový život[hv]život] zywot zywot vedl. A tu mnoho přiekazy trpěl. A když jednú toho diábla, jenž v smilstvě lidi pokúšie, mocí své svatosti přěmohl, zjěvil sě jemu ten diábel u postavě jednoho přěčrného dietěte a tu přěd svatým Antoním padl a to, ež otec svatý nad ním svítězil, poznal. Jehožto svatý Antonius tak u mrzutéj tváři uzřěv, vecě: U mrzutéjs a v šeřednéjs mi sě tváři ukázal. Viec sě tebe báti nebudu.
Také sě to píše, ež když svatý Antonius v jednom ruově, ano jeho diábli zbili, ležieše. A tak ležě, v duchovném buoji diábly dráždieše. Tehda diábli v rozličnéj sě tváři proměnivše, počěchu
